Podyjím jako pomocný průvodce

10. července 2007 v 10:32 | tata |  Sport a výlety
Prapůvodně jsem měl první prázdninový týden dělat, stejně jako loni, průvodce cyklozájezdu po Třeboňsku.Ten se neobsadil a tak mi místo toho Nomádi nabídli dělat pomocníka na Donauradweg mezi Pasovem a Vídní. Tý jo, to jsem se zaradoval! Jenže i z toho nakonec sešlo a tak jsem zamířil směrem sice jižním, ale poněkud blížeji...

Svou premiéru v roli vedoucího zájezdu dělal šestadvacetiletý chlapec s dredem, plnovousem a lenonkami, který poslední červnový den před polednem vystoupil spolu s několika klienty z motoráčku na znojemském nádraží. Když si na pokoji před prvním výjezdem oblékl oranžový orienťácký dres na zádech s nápisem Start Náchod, bylo jasné, že svět je malý....
Běhal OB do dvacítek, trénoval ho Sláva, brácha běhá jednadvacítky. Nyní se věnuje horolezectví, korunky vydělává výškovými pracemi a Nomádům nabídl kurzy lezení v Broumovských stěnách. Do katalogu to zařadí na příští sezonu a v rámci seznamování ho poslali sem...
A tak obyvatel Náchoda ve spolupráci s obyvatelem Žďáru vodili svých dvaadvacet klientů po krásách Národního parku Podyjí a okolí starobylého města Znojma. Třiadvacátý klient využíval jen ubytování a polopenzi a měl svůj program. Byl to kulaťoučký pán v klasických teplácích v triku kdysi žlutém s velikým nápisem Klub českých turistů. Jeho archivní kolo a nateklé kotníky vzbudily moji pozornost již při přesunu z nádraží na intr nedaleko centra. Vyprávěl nám, že Znojmo zná, že zde před lety pracoval na kanalizaci, bude si sbírat razítka do vandrovní knížky a že je trochu blázen. Párkrát jsem ho v průběhu týdne zahlédl na snídani a večeři v hospodě Na České. Odjel o dva dny dříve, že musí nakrmit hladovou želvu. Lidé jsou různí, natožpak klienti...
Více než polovinu osazenstva tvořily manželské páry, které se pochopitelně dožadovaly ubytování na dvolůžkových pokojích. Z objednávky to však nebylo patrné, tak nějaký čas trvalo, než se vše vyřešilo k jejich spokojenosti. Hovorná paní vrátná, když nás poprvé uviděla, spráskla ruce: "Vy máte kola!? Ale kam je dáme?" tázala se sama sebe. Zkrátka jisté organizační zádrhele provázely úvod zájezdu...
Kromě manželat a jedné pětičlené tlupy se mezi účastníky ještě vyskytovala dvojice maminka se třináctiletým klukem, dvě kámošky z Frydku Mistku a zbytek doplnili sólisté, z nichž někteří se již znali z předchozích zájezdů. Asi nejvzdálenější byla cyklistka z Karlových Varů a nejblíž to sem měl patrně pán z Tišnova. Jinak namátkou Praha, Rýmařov, Hladké Životice, Horní Bučice a tak vůbec. Pestrá směsice. Věkově jsem patřil spíš mezi ty mladší...

E1 SOBOTA 30. 6.

Úvodní odpolední seznamovací vyjížďka směřovala na Hradiště oddělené od Znojma údolím Gránického potoka. Na zdejším ostrohu nad Dyjí a tímhle potokem stojí kostel svatého Hipolita a v místě s nejhezčím výhledem kaple svatoantonínská a svatého Eliáše. Přímo proti nám Znojmo historické v celé své kráse včetně věhlasné rotundy v areálu pivovaru Hostan. Dole pod námi přehrada na Dyji, v pozadí pozoruhodný železniční most na trati do Retzu, dále za ním loucký klášter, na vzdáleném horizontu se vypíná Pálava...
Požiteček z výhledu jsem si ještě znásobil nálezem prvního pokladu. Na zpáteční cestě jsme v serpentýně uhli na lesní cestu a podél potoka dotekli k řece. V areálu kláštera Louka sídlí mimo jiné i návštěvnické centrum Znovínu se svými ochutnávkami. V příjemném prostředí příjemná zastávka. Zájemce jsem pak ještě zavedl k akvaparku a do Ráje zmrzliny a byl čas na večeři...Po ní přesun do Jaopa se ohlásit.

E2 NEDĚLE 1. 7.

První skutečná etapa vedla přes vyhlídky do zalesněného kaňonu Dyje. Hned po snídani jsem přímo proti hospodě u vchodu do kláštera Dominikánů ulovil nanopokládek. Po sjetí serpentyn k Dyji následoval trhák na Kraví Horu porostlou vřesovišti. V informační tabuli vtipně umístěna další skrýš. Po kamenitopísčitých cestách za nechutného pařáku přes Konici a cestou necestou na Sealsfieldův kámen. Rodák z nedalekých Popic zde prý sedával a pohled do kaňonu ho inspiroval k napsání knihy o Indiánech, za kterými nakonec emigroval...
Nad vsí Havraníky volně dostupné, již zralé a sladké meruňky, pak hospoda Drei Kronen, kde pití se dotane jen k jídlu zato Neue Mädchen můžeš mít hned. Naštěstí nedaleko občerstvovna pro našince. Zatímco účastníci zájezdu v nechutném pařáku zavlažovali, odskočil jsem si k půldruhéhokiláku vzdálené skrýši u studánky pod třemi lipami, odkud jsem vylovil TB toužící putovat po mořích a dostat se do oceánu. Copak asi dělá tady, v polopoušti, myslel jsem si...
Vracím se k hospodě a před ní zakleklí rýmařovští manželé u kola. Defekt. Snaží se takovou tou malou cestovní plastovou pumpičkou dostat do duše vzduch. Nabízím skutečnou pumpu a doporučuji prohlédnout plášť, jestli v něm není náhodou akátový trn. Byl. Pumpa slavila první z dlouhé řady úspěchů....
Zastávka s ochutnávkou v areálu nejstarší tuzemské vinice Šobes, pak ukrutný trhák plný vzdechů a pro změnu opět zastávka u nekoupacího rybníka s bufáčem u Podmolí. Supervyhlídkou z Králova stolce se loučíme s kaňonem. Lidičkové spěchají do města a akvaparku, já si mohu alespoň v klidu dohledat místní pokládek. Pozoruje mě přitom velká ještěrka zelená a nechápavě kroutí hlavou...
Dovedu zájemce ke koupališti a ještě si vyrazím za skrýšemi. Tu vůbec nejlepší objevuji na sklonku dne. Má příznačný název Tajný lom. Velikánský, zatopený průhlednou vodou. Plaval jsem si v ní úplně sám. Byla to taková pěkná tečka za tím povedeným dnem...A to jsem si navíc z pokladu vzal obal na mobil. Padne mu jako ulitý.

E3 PONDĚLÍ 2. 7.

Hned v úvodu následující etapy, kousek za Sedlešovicemi pumpa znovu zasahuje. Tentokrát pomáhá manželům od Čáslavi. Ukazuje se, že všechny ty rozličné pumpičky plastovky jsou jen takovým módním doplňkem, kultovním předmětem bez praktického užitku...
V Hnanicích si oplachujeme v kostele oči zázračnou vodou, to abychom tě lépe viděli. Jeden z přítomných díky tomu málem přišel o brejle...Překračujeme poprvé hranice a hned za čárou Heiliger Stein, kultovní místo, kde nějaká energie vyzařuje mnohonásobně silněji, než na jiných místech. Od pradávna to lidé místní prý cítili a tak toto místo bylo ve všech kulturách, co tady sídlily, uctíváno jako posvátné. Teď nad základy dávného kostela vyvýšená kruhová vyhlídka se zábradlím, na němž napsána jména pozorovatelných obcí. Po neuvěřitelně hladkém asfaltu místních polňaček prokličkujeme mezi vinicemi do Retzu. V poledním nechutném pařáku hlídám na Hauptplatzu kola a máčím si hlavu v kašně. Klienti se na to koukají z radniční věže. Pak se trhám napřed a ulovím poklad ve žlutém vagonu před nádražím, co funguje jako muzeum, nedaleko Kleinhőfleinu. Další na mě čeká u betonové rozhledničky Süd Mahren Warte nad Hatěmi. Vysvětluji zvědavým klientům, o co jde. Jedna z dam vzpomíná, jak na zájezdu v Norsku také nějaký hledač lovil...
Vracíme se do vlasti. U nákupního centra Hatě odbočujeme mezi vinohrady a stavíme v bufetu u hřiště ve Vrbovci. Do začátku prohlídky v louckém kláštěře je času dost, tak skáču do bazénku...Na prohlídku nejdu, počkám s ní na mamku, loučím se a uháním přes Hodonice (poklad, pochopitelně) do Jaopa. Cestou potkávám první kaluže. Zavřu za sebou vrata a spouští se krupobití a liják, blesky lítají blizoučko. To se hodí, myslím si a šplhám na půdu, abych konečně odhalil, kudy voda dovnitř teče. Povedlo se. Vyspravil jsem, co se dalo...

E4 ÚTERÝ 3.7.

Po nočním lijáku se příjemně ochladilo. Po ránu jsem koupil ve Znojmě lino do koupelny a vyrazili jsme tentokrát na sever. Koupačku v Tajném lomu jsme si nenechali ujít. Klienti mě příjemně překvapili. Když jsme probírali otázku nutnosti oblékání plavek, ozvalo se: "Vždyť jsme všichni děti boží..." Plavky zůstaly suché.
Po nekonečném průjezdu třešňovou alejí jsme došlapali k větrnému mlýnu u Lesné. Odlovil jsem poklad a na zahrádce místního občerstvení uzrál nápad prodloužit si etapu mimo program zajížďkou do Vranova. Většina byla pro. Kochali jsme se ze serpentin výhledem na nádherný zámek, co v něm mamka dělal průvodkyni. Pak na hrázi přehrady krmení obrovských ryb a lesní asfaltkou stoupání zpět do Lesné. Na kraji lesa dvě holky se sklání nad kolem. Defekt. Měním jim duši. Je jim odhadem kolem patnácti. Jen co dostaly vysvědčení, sedly v Praze na plně naložená kola a vyrazily směr Vídeň. Vzpomínám na Mácu s Adélkou, kteří tou dobou šlapou na Šumavu...
Zájezdníci jeli napřed, začínám stíhací jízdu. Vracovice, Olbramkostel, Kravsko, Plenkovice...je mi divné, že na polňačce nevidím stopy kol. Zastavím a kouknu na mobil. Zpráva říká, že jsem je předjel v Olbramu, kde se kochali kostelem a neuměli pískat, aby mě zastavili...Nakonec jsme se dohledali v Hlubokých Mašůvkách. V Příměticích pak ještě zastavení u Prokopa Diviše, co si hrál s blesky a nakouknutí do prý největšího tuzemského vinného sklepa. Pod nemocnicí se trhnu a naproti židovského hřbitova nacházím ve skrýši další TB. Tentokrát jde o startovní patronu z letošního cyklomaratonu Král Šumavy. Majitel chce, aby se svezla na kole a pokud možno absolvovala nějaký bajkový závod. Uvidíme...
Na intru vyzvednu lino, přidělám ho na rám a poněkud naširoko šlapajíce končím dnešní stodvacítku v Jaopa. Chvíli po mně dorazí vzácná návštěva. Krkonošští poutníci naložili na základně nemocnou a přivezli ji sem do domácího léčení. Nad kynutými knedlíky jsme si vyměňovali zážitky.

E5 STŘEDA 4.7.

Následovala plánovaná královská, nejnáročnější etapa. Známou cestou přes Hnanice do Retzu. Počasíčko se umoudřilo. Slunce se schovalo, ochladilo se, fučel vítr a občas kapalo. Jak říkám, ideální počasí. Ne všichni to tak ale brali. Zvláštní. Nad Retzem návštěva expozice ve větrném mlýně. U hradu Kaja mě za pokladem doprovází dva největší nadšenci. Onen třináctiletý hoch a jedna kratkozobka z Mistku. Zdá se, že je to dostalo. Později jsem jim založil ve znojemském infocentru na netu účet a vypadá to, že geosvět má dva nové kačery...
Hardegg mě naprosto uchvátil. Navíc tam na mě v pokladu číhala GC geokráva. Teprve doma jsem zjistil, že majitel má přání, aby putovala pouze po Rakósku. Budu ji tam muset vrátit...Přes most se vracíme do vlasti. Z protějšího srázu vyhlídka na celý Hardegg s parádním hradem. Kousek od vyhlídky poklad a u něj dlouhatánská svlečená hadí kůže. Uvádí se, že zde žijící užovka stromová dosahuje délky až dva metry. Že by to byla ona?
Přijíždím do Čížova a už se ke mně hrne nějaký mladík se slečnou, jestli bych se jim mohl kouknout na kolo. To jsou věci, myslím si. V hospodě mi pak klienti prozradí, že mě "napráskali." "Vzadu jede pán v modrém a ten je vybavený," řekli onomu mladíkovi. Mladí lidé bydleli v penzionku u vranovské přehrady. Půjčili si kola a vyrazili na výlet. Defekt. Neměli nic náhradního. Prodal a vyměnil jsem jim duši (tu do kola, pochopitelně). Dali mi stovku. Vydělal jsem si na meníčko. Že budu někdy za cyklomechanika, to jsem teda nečekal...Známá skvělá vyhlídka na meandry Dyje z areálu Nového Hrádku okořeněna pokladem.Etapa je dlouhá a náročná, popostrkuji kluka, nového kačera, abychom domů vůbec dojeli. Zdeněk s Terkou v Jaopa vybílili koupelnu (doslova) a položili lino. Super! Předali mi Pipi Dlouhou punčochu, putovní TB, co našli na Žalém a co chce do Holywoodu. Uvidíme, co pro ni budeme moci udělat...Rozloučili se a odfrčeli adámkovic vozem do Brniska.

E6 ČTVRTEK 5.7.

Závěrečná cykloetapa mělo být pohodovkové projetí východním směrem. Velmi silný vítr z ní však udělal zkoušku psychické odolnosti a morální pevnosti. Když jsem ráno šlapal o čtvrt hodiny déle do Znojma, začal jsem tušit, že větřík je dnes obzvláště vypečený. Vyrazili jsme stejnou cestou, kterou jsem právě došlapal a po větru místy na rovině jeli až padesátkou. To bylo radosti! Ve Slupi návštěva vodního mlýna a cykloterasy. Pak jsem je vedl kolem rybníka. Že tam bude tolik zabahněných neobjetelných úseků jsem fakt netušil stejně jako to, kolik akátových větví na zem spadne. A už vůbec ne, že přes ně výletníci budou přejíždět, místo, aby je obloukem objeli. No, nahoře na zámku jsme tři defekty opravili a já je vyprovodil ze vsi na signálku. Tam jsem se otočil a valil k babičce na smažený květáček a malinovou buchtu. Vzal jsem si vzorky s sebou. Pochopitelně. Ještě, že tak. Dlouhý úsek bez civilizace a jakéhokoli objektu, který by vítr brzdil, dal klientům pořádně zabrat. Když jsem je po odlovení pokladu na Lampelberku dohnal, nebylo jim vůbec do zpěvu. Kratkozobka z Mistku, co poklady nehledala, poznala, čemu se říká žaket. Nevnímala, nepohybovala se, chtěla umřít. Život jí a podobně postiženým zachránily mé zásoby. Aby toho nebylo málo spustil se tropický liják. V tu chvíli jsme byli roztroušeni po celém Šatově a mobily se pak domlouvali, kdy kde odkud kudy kam. U Malovaného sklepa jsme se ale pak našli všichni. Kdo chtěl, za vstupenku včetně ochutnávky mohl obdivovat naivní umění v podzemí. Nám ostatní stačily stromy obsypané slaďoučkými meruňkami...Samotný závěr putování si sluníčko s azurkem nenechaly ujít...

DOMŮ...

Na rozlučkový veřírek nezbylo mnoho sil a tak byl velmi stručný. Poslední den zájezdu jsem se tak mohl probudit velmi brzy a v liduprázdném městě dolovit plánované poklady. Moc pěkné město, tohleto Znojmo, to vám teda povím. Krásně jsem si ho vychutnal. Zašel jsem kouknout i do míst, kde jsem před více než dvaceti lety coby strážný na strážním stanovišti hlídal někdejší gumáckou ubytovnu a mamka tam za mnou občas zašla...Je tam Café Muzeum. Kasino bylo srovnáno se zemí už před lety...Jojo, a léta běží, vážení...
Návštěvu podzemí, věže, hradu a rotundy už zvládli účastníci zájezdu s panem vedoucím beze mě. Zabalil jsem se a ještě dva poklady za branami města našel. Šestadvacet jich tak nakonec za celý pobyt bylo. Na obídku už jsem si pochutnával u babičky. Domácí strava, je domácí strava, to máte marný...
Starým linem jsem upravil interiér sibiřáku podle babiččiných představ a byl čas vyrazit na vlak do Vranovic. Vzal jsem to z Hrabětic po signálce na Starý Přerov, jak jsme před časem s mamkou stopu vyšlápli a okoupal se v Dyji u vlakové zastávky Jevišovka...
Na domovském nádraží mě vítala mamka plná alpskotermálních zážitků. Čas na ně byl nazítří ráno ve vlaku do Brna. Jel jsem mávat ke žlutému busu, co ji odvezl za kanál...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdeněk Zdeněk | 10. července 2007 v 21:11 | Reagovat

Supr článek, těším se na další. A třeba taky někdy nějaký napíšu:-)

2 mamka mamka | 15. července 2007 v 16:32 | Reagovat

Mně se taky moc líbí. A taky se budu snažit napsat o alpských průsmycích a Britanii.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama