Květen 2006

BROD

17. května 2006 v 20:16 | Máca |  Sport a výlety
Tak máme za sebou krajské kolo olympiády škol v OB.

Nach Dresden

12. května 2006 v 1:25 | tata |  Sport a výlety
... já autobusem do Německa? Vy šílíte! Pak jsem ale v kuchyni na zdi kouknul na automapu ČR a ony tam Drážďany kousek za hranicemi. Máca hlásil nějakých 290 kiláků po dálnici přes Prahu a Teplice. To je výzva! To zcela mění situaci. Vždyť to by se dalo otočit na kole…

A ještě jednou cykloúředník

11. května 2006 v 20:37 | tata |  Práce a studium
Nebojte, dnes už naposledy. Dostal jsem dopis:
"Vážený pane magistře,
oznamujeme Vám, že na základě doporučení výběrové komise a rozhodnutím ředitelky krajského úřadu ze dne 9. května 2006 jste nebyl vybrán na pozici úředník/ce na problematiku cyklodopravy, vypracování dlouhodobé koncepce cyklostezek a koordinaci činností na úseku cyklostezek.
Děkujeme za Váš zájem pracovat pro naši instituci.
S pozdravem .... "
A je to. Další kruh se uzavřel.

Cykloúředník 3

2. května 2006 v 22:00 | tata |  Práce a studium
"O čem by to tak asi mohlo být tentokrát?" kladl jsem si otázku s blížícím se termínem druhého kola výběrového řízení na cykloúředníka. Vyšlo mi, že by se to pomaloučku mohlo stočit na vlastní pracovní náplň toho postu, že by to mohlo být jako víc "odborné". A tak jsem se ponořil do studia Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy, kterou v červenci 2004 podepsal pan Špidla.
Žasl jsem. Jak vymakaný materiál s hlavou i patou. Konkrétní a jasné kroky jak to udělat, aby se našinec přestal ve vlasti cítit na kole jako otloukánek. Nořil jsem se do dalších a dalších odkazů na http://www.cyklostrategie.cz a postupně jsem se propracoval k borci jménem Jaromír Martínek z Centra dopravního výzkumu, který to celé s největší pravděpodobností dal do kupy. Jo, tak tohle by mohlo mít šanci na úspěch. Na tom bych se rád podílel, tomu bych rád pomáhal, to by mělo smysl, říkal jsem si a byl rád, že jsem našel spřízněné duše. No tak fajn, i když z toho místa nakonec nic nebude, tak aspoň za tohle to stálo...
No a ještě si udělám jasno v těch strukturálních fondech EU, které by to mohly částečně dotovat. Jak řekl, tak udělal. Cítil jsem se ("odborně") připraven...
Taky by to ale klidně mohla být jen taková promenáda v plavkách, napadlo mě ráno v bazénu. Na to se taky raději připravím. Vedle šusťáků a trička jsem tedy přibalil i převlek za diplomata. A nasadil jsem nejtěžší kalibr - modrou košili!
Cestou při šlapání do pedálů závodní silničky bez blatníků jsem pak přemýšlel, kterou variantu zvolit. Úspěšná sestava se přece nemění, říkalo mi cosi a snažilo se mě přesvědčit, abych se převlík za sportovce. Nenechal jsem se ukecat a na záchodě jsem ze sebe udělal místoředitele. Budova krajského úřadu nemá žádné zázemí pro cyklisty. Svítilo sluníčko, tak jsem kolo spoutal na dvorku k lavičce.
Hrnul jsem se do uvedené místnosti. Poprosili mě, abych ještě chvilku počkal. Takže je to po jednom. Potítko před komisí. Oukej. Vyšel pak po chvíli chlapec. "Tak co, bolí to?" zeptal jsem se ho. "Jak koho, mě teda jo," odpověděl...Vešel jsem. Bylo jich pět. Kromě známých tváří zadavatelů úkolů z prvního kola ještě dvě dámy a kápo v červené košili. Ten položil první jednoduchou otázku: "Jaký druh dopravy jste zvolil?"
A jako že to bude sestávat ze dvou částí. Nejdřív se budou ptát oni a pak se já můžu zeptat na to, co mě zajímá. Klasika - proč to chcete dělat, co si myslíte, že bude náplní Vaší práce. Blabla. Čeho si u lidí nejvíce ceníte? Aha - upřímnosti...Co považujete za Váš největší pracovní úspěch v životě? Tý jo - udržení školy...Proč už nechcete dělat to, co děláte, když to děláte dobře? Ty brďo, tak to je pecka - blabla o školské reformě, únava materiálu, nová výzva, možnost realizace...Kdy byste mohl nastoupit? No jo - červenec, srpen. Říká vám něco Mlýnská stezka? Nahrávka na smeč - zrovna včera jsme po ní kousek jeli, ráno u snídaně jsem ve Vysočině o ní četl celostránkový materiál, chacha.
A pak se to stalo. Mladíček něco řekl. Vytušil jsem, že by to mohlo být anglicky. Zkusil jsem si toho nevšímat, že jako se mě to netýká. Týkalo. Ty vogo! Zeptej se mě radši na něco "odbornýho". Kdepak. Chtěl něco ebaut maj taun. Tak to je faul. E-e-e, já jsem spíš na práci s textem...Skrečink.
Pak jsem se mohl ptát já. Nechal jsem si povyprávět o náplni práce na tom postu. A taky na mapy s cyklotrasami na krajském webu jsem se ptal. Gejmsouvr. Loučení, podpis do prezenčky (je nás kolem deseti, na každého čtvrthoďka), vrácení zaslaných materiálů. "Asi tak do čtrnácti dnů se dozvíte..." Ještě vystartoval kápo mi potřást pravicí a popřát šťastnou cestu...
Tož tak. Zrovna jsem byl na záchodku v nejlepším, když přišel kravaťák si opláchnout ruce. Z jedné strany umývadla halda hader, z druhé sváča, mobil a další ptákoviny... Byl šikovný, manuálně zručný. Pocákal mi to jenom trochu...
Vzal jsem to na Chaloupky přes rozkopanou silnici před Přísekou. Nejdřív normální asfalt, akorát do půlky silnice nějaká navážka. Pak podkladový asfalt. Pak prach a štěrk a udusaná hlína...
Sbíralo se na nechutný pařák. Dal jsem si ležatou pauzičku na půdě. Mamka tam zrovna připravovala program na odpoledne. Nějaké parohy, kůže, lebky a vycpanou undatru...Snědl jsem jí většinu zásob, dal si kraťásky a krátký rukáv a vyrazil k domovu.
Slunce a azurko vydržely necelých deset minut. Zatáhlo se příšerně. To bude dobrý, vždyť támhle na obzoru se to jasní. V Lukách začlo krápat. To přejde, pár kapek a není co řešit. Déšť houstnul. No tak se trochu vyprší a zase se rozsvítí. Přidaly se v dáli blesky. Ale jo, dyk je to daleko. Bylo to blíž. Už to přestává, třeba to projedu. Ještě blíž...Že bych někam zalez? Vzpomněl jsem si na zážitek při cestě do Zhoře z Luk svého času. Schoval jsem se tehdy u silnice pod strom. Prásklo to do jiného, přímo naproti přes silnici...
Jestlipak dnes nejsem na řadě já? No jo, ale kampak se mám schovat, když tu kromě těch stromů nikde nic není? Zkusím to projet a přežít...Já už budu hodný, když to do mě nenapálíš. Fakt. Uvěřil mi. Asi. Nenapálil to do mě. Střílel okolo.
Ve Zhoři jsem zalezl do zastávky. Začal jsem se převlékat. Sundal jsem krátké pemprsky. "Dobrý den," ozvala se za mnou loňská deváťačka Lída a pohlédla na mé svalnaté hýždě. Čau, xe vede? Jak jde život a tak. Odfrčela busem do Polné na hudebku. Čekal jsem na konec deště. Trpělivost mi vydržela si půlhoďky.
V nekončícím chcanci jsem pokračoval až na hranici okresu. Střih. Vlevo azuro se sluníčkem. Vpravo nacucané mraky. Jako svorník duha nad Bohdalovem. V lese před Novým Milošovým Veselím čerstvě nasněženo. Ta zima má ale výdrž!
A jsem doma. Lehce přes sto kiláků, z toho pětatřicet v dešti.
A poučení? Nepřestávejte se učit jazyky, milé děti. A berte si s sebou blatníček. Aspoň takhle maličký. Může se vám hodit.