Spring cup

4. dubna 2006 v 22:44 | Zdeněk Sára |  Sport a výlety
Soustředění a závody v Dánsku
Ahoj, ahoj, jsem teď na soustředění s reprezentací v Doksech. Honza Palas má s sebou svůj notebook, tak jsem si ho na chvíli půjčil a zkusím napsat nějaké vyprávění o našem výletu do Dánska.
Každý rok se v Dánsku na ostrově Sjealland blízko Kodaně pořádá koncem března otvírák nové sezóny - Spring cup. Nejinak tomu bylo i letos. Shodou okolností se v létě běží Mistrovství světa také v Dánsku. Většina světových týmů se tedy během roku chystá pobýt nějaký týden v této zemi. Mí kamarádi z ČR, kteří běhají ze stejný švédský klub jako já (Sodertalje Nykvarn Oreintering) a i někteří nečeští členové tohoto oddílu se rozhodli obě akce spojit a vyrazit na sever (pro ně na jih…) již týden před tradičními závody.
Náš oddíl nás samozřejmě podpořil a trenér nám zařídil ubytování a přihlášení na závody.
A tak jsme v neděli 19.3. mohli vyrazit.
Den první
Naše sestava se zformovala až časem. V 15 hodin vyjel 1.člen výpravy - Michal Smola (Bingo) z Jaroslavic u Zlína. V Brně v nákupním centru u dálnice přibyli další 2 spolujezdci. Tomáš Dlabaja (Olaf) a já. Olaf měl hned ze startu konflikt s MHD, takže dorazil malinko později. Společně jsme pak nakoupili jídlo pro 6 lidí na týden. Bylo toho víc než hodně. Asi s hodinovým zpožděním oproti původnímu plánu jsme konečně vyjeli z Brna. Cesta byla jednoduchá - D1. První náročnější pasáž nás čekala až v Praze, kde jsme ,v místní části Hloubětín, nabírali posledního pasažéra našeho automobilu - Jana Palase (Pally). To se nám nakonec po několika manévrech povedlo, a po 9. hodině jsme opustili hlavní město a vydali jsme dále na sever. Dálnice D8 nás dovedla na svoji konečnou do Lovosic a odtud jsme pokračovali přes České Středohoří do Duchcova, malé město blízko Teplic, kde Pally sehnal přijatelné ubytování. Přijeli jsme po 10. hodině večerní. Pally zavolal paní ubytovatelce, z telefonu se ozvalo:"volaný účastník byl dočasně odpojen." Zvláštní. Že by první problémy? Naštěstí ne. Čistě náhodou jsme objevili naše ubytovací zařízení. Na okně bylo napsáno jiné tel. číslo, po jehož vytočení se otevřely dveře protějšího stavení a pán v trenkách nám předal klíč od pokoje a celého domu. Hned po příchodu jsme zalehli, chtěli jsme vstávat brzo…
Den druhý
V 5.50 zvoní budík. S menšími problémy vstáváme a soukáme se do auta. Po vyrovnání účtu za nocleh asi před půl sedmou vyrážíme. V Teplicích se napojujeme zpět na hlavní silnici a přes hraniční přechod Cínovec-Altenburg se bez problémů dostáváme do Německa. Před Drážďanami najíždíme na silnici, na které pak zůstáváme asi po 800km. Pokračujeme přes Lipsko, Magdeburg, Hannover, Hamburg, kde tunelem podjíždíme Labe (to jsem bohužel prospal) do Flensburgu, což je dnes již bývalý hraniční přechod mezi Německem a Dánskem. Jediné, co je nutné pro přechod dál na sever je zpomalení rychlosti na 80 km/h. Je okolo druhé odpolední. Přibližně po dvou hodinách sjíždíme z dálnice a pokračujeme po silnici do Silkeborgu, našeho domova po zbytek týdne. Sice jsme z cestu docela vyčerpaní, ale těšíme se na les bez sněhu a tak po krátkém zastavení u klubovny popojíždíme na mapu a jdeme se všichni proběhnout. Čekal nás převážně listnatý les, jedna část s prudkými výběhy, druhá plošší s jemnými terénními detaily. Nám se ale nejvíc líbilo to, že ačkoli jsme z domova ujeli snad 1000 km na sever, není v lese ani vločka. Asi za hodinku s již padající tmou se pak vracíme ke klubovně. Tam už na nás čekají další dva borci z našeho oddílu, se kterými teď týden budeme trénovat. Jsou to Petr Losman, Čech od podzimu pracující v Sodertalje a Fabien Pasquasy, orienťák z Belgie. Kluci se sešli odpoledne na letišti v Kodani, kde si půjčili auto a pak převzali v Silkeborgu klubovnu a sehnali od místních orienťáků spacáky a peřiny, které jsme s sebou nikdo neměli.
Klubovna byl pěkný malý domek na kraji města, skoro v lese. Měli jsme k dispozici celé horní patro, kde byly 2 pokoje pro 4 lidi a jedna velká místnost, kde byla kuchyně a zárověn velký stůl, kde se dalo jíst a vůbec pobývat celý den. Na zdi pak visela TV s DVD přehrávačem a všude na policích byly kvanta orienťáckých časopisů.
V přízemí jsme pak mohli využívat velkou šatnu se sprchou a saunou, minitělocvičničku a sušárnu.
Hned po příjezdu jsme se vrhli na vaření a představili našemu Belgickému kamarádovi knedlíky. Byl nadšen a říkal, že mu chutná tento "bread".
Den třetí - úterý.
Naplánované jsme měly dva tréninky na mapách nedaleko našeho domečku na oficiální tréninkové mapě od mistrovství světa. Vařili jsme v poledne i večer. Po večeři pak Pally s Fabienem vyrazili na nejbližší letiště - do Aarhusu. Sem přiletěli 2 švédští účastníci našeho kempu. Zpět dorazili až v noci takže jsme se s Isakem a Bjoernem přivítali až ráno. Oba kluci jsou přímo ze Sodertalje a oba pracují ve Scanii.
Den čtvrtý - středa.
Dopoledne jsme si odpočinuli od tréninku a vyrazili jsme do města. Chtěli jsme se hlavně dostat na internet a taky do obchodu, abychom dokoupili jídlo pro další 2 strávníky. Sněhová vánice, která pak nastala nás ihned odradila od nějakého bližšího a delšího poznávání Slikeborgu. Odpoledne jsme vyrazili ještě 100 km na sever, kde se nezávisle na nás soustředila švýcarská reprezentace. Ta pořádala tréninkový závod pro všechny zájemce. Bylo velmi pěkné být na tréninku s několikanásobnou mistryní světa a dalšími velmi úspěšnými světovými běžci. Škoda jen, že les byl nedávno postižen vichřicí, takže na spoustě míst byly popadané stromy a část prostoru byla úplně vykácená.
Z tréninku domů jsme se vrátili až za tmy. Po večeři jsme si dali saunu a šli spát.
Den pátý - čtvrtek
Na mapě 10 km od naší základny se konal druhý tréninkový závod Švýcarů. Tentokrát byl les bez problému a mohli jsme si tak vychutnat kvalitní trénink ve velmi pěkném lese.
Odpoledne jsme si dali proběhnutí ve dvojicích. Veškerý čas mezi tréninky, jídlem a večer jsme trávili buď hraním hry Orientační běh na Izákově počítači, hraním stolního fotbálku u nás v pokoji, pročítáním časopisů a prohlížením starých map a zajímavých postupů, řešením fotosoutěže v jednom z časopisů, sledováním DVD se sestřihy ze světových pohárů či jiných akcí a nebo v sauně.
Den šestý - pátek
Náš čas v Silkeborgu se nachýlil ke konci a my jsme vyrazili znovu na cestu. Jeli jsme na východ na pobřeží do města Aarhus, kde jsme si v místním parku a zároveň botanické zahradě zaběhli velice pěkný trénink. Aarhus je centrem Mistrovství světa, které se bude konat v létě a jedna z disciplin se bude konat právě zde. Po doběhnutí jsme vyrazili směr přístav a nalodili se na trajekt do Oddenu, což je město na nejzápadněiším cípečku Sjeallandu. Loď byla nezvykle rychlá, takže vzdálenost 70 km jsme ujeli za hodinku. Pak jsme ještě museli jet 2 hodiny autem než jsme dorazili do Fredensborgu, kde jsme měli od oddílu zajištěné ubytování při závodech. Po okouknutí situace jsme vyrazili na nákup. Udělali jsme večeři a unavení jsme zalehli.
Den sedmý - sobota
Asi 20 km od našeho ubytování se konal první závod Spring cupu - klasická trať. Pally a já jsme kvůli nulovým bodům ve světovém rankingu nemohli startovat v nejlepší kategorii a museli jsme se spokojit s Elitou 2. Ostatní naši borci startovali v nejnabitější Elitě 1. Přímo na tyto závody přijela výprava ze Sodertalje a ostatní zahraniční borci se taktéž připojili ke svému týmu. Takže nás tam nakonec bylo 14 chlapů, 1 junior, 3 ženské a 3 šéfové (12, Švédů, 5 Čechů, 1 Belgičan, 1+2 Švýcaři/ky, 1 Francouzka).
Trať naší kategorie, byla dlouhá 12,7 km (o půl km kratší než "jednička"). Já jsem to zvládl za 68 minut, což mi nakonec stačilo na 16. místo (v naší kategorii nás bylo 200, stejně jako v Elitě 1). Závod byl ale hodně ovlivněn sněhem, takže na zadní startovní pozici se dalo hodně vydělat. Já jsem byl nakonec spokojen, i když jsem udělal několik chyb a myslím, že jsem to mohl jít i o 3 minuty líp.
Den osmý - neděle
V programu Spring cupu jsou na neděli vždy naplánovány štafety. Stejně tak to bylo letos a jako vždy se běžely netradičně štafety 4 členné. Šéf Sodertalje přihlašoval štafety pozdě, a tak mu organizátoři nedovolili přihlásit 4 týmy ale jen 3. Proto jsme Pally, švédský junior Niklas a já nemohli běžet štafetu. Naštěstí na Spring cup přijelo velké množství Čechů a mezi nimi i výprava našeho brněnského oddílu SK Žabovřesky. Vytvořili jsme tedy český oddílový tým.
Já jsem měl roli rozbíhače a postavil jsem se na start společně s dalšími 160 prvními úseky. Naštěstí se startovní čísla udělují podle loňských výsledků, takže jsem startoval s číslem 15 z první řady. Vyhnul jsem se tak kolizím uprostřed běžícího balíku. Ze svého úseku jsem se vrátil po 65 minutách na 40. místě, což samo o sobě nevypadá dobře. Ale ztráta na vedoucího závodníka byla jen 80 vteřin. Předal jsem Liborovi, našemu trenérovi a sledoval jsem dál závod v areálu a z rozhlasu jsem poslouchal mezičasy z lesa. Libor běžel velice dobře, takže po druhém úseku jsme byli na neuvěřitelném desátém místě, hned za francouzskou reprezentací a špičkovými skandinávskými velkokluby. Díky tomuto výsledku mohl náš poslední úsek startovat s GPSkou na zádech. Malá krabička na popruhu na závodníkových zádech vydává přibližně každých 20 vteřin signál, který je přijímán v cíli a aktuální poloha závodníka je promítána na zvětšenou mapu v cílovém areálu. Závodníci již doběhlí pak můžou sledovat, jak je na tom jejich kolega, můžou sledovat jeho náskok, případně ztrátu, zda něco hledá, či jde bez problému a tak dále. My jsme se stali prvním českým klubem, který si vysloužil tuto "čest".
Na třetí a čtvrtý úsek však byla nasazena všechna světová esa, takže po dalším úseku jsme se posunuli na 20. a nakonec jsme skončili na 43. místě.
Poslední okamžiky závodu byly provázeny sněhovou vánicí, takže pořadatelé byli nuceni zrušit vyhlášení a slavnostní ceremoniál, takže po doběhnutí Pallyho - 4. úsek se posádka našeho automobilu sešla a vyrazili jsme na cestu domů. Cestou do přístavu (asi 200km) jsme bavili sms zprávami kamarádů, kteří sledovali Pallyho výkon online na internetu. Trajektem z Gedseru do německého Rostocku jsme jeli asi dvě hodiny společně asi s necelou stovkou ostatních českých orienťáků. Německo jsme projeli celé od severu k jihu celkem bez problémů a těsně za hranicemi jsme se přehoupli do osmého dne
Osmý den - pondělí
Ve 3 hodiny ráno přijíždíme do Brna. Město je prázdné a oproti Dánsku je tu i v noci výrazně tepleji. Kolem 3.20 vysprchovaný ulehám do postele a znaven usínám.
….. pondělí, úterý a středu pak trávím ve škola, dohodnul jsem si zadání bakalářské práce (Obnova a tvorba map pro orientační běh v mobilním prostředí), ve čtvrtek pak vyrážím se svým spolubydlícím Osvaldem, Pallym a ještě jedním orienťákem na soustředění do Doks. Cestou se ještě stavujeme v Praze, kde podstupujeme funkční vyšetření na běhátku (probíhá to tak, že člověk běží na běžícím pásu s trubkou v puse a kolíkem na nose. Přítomní doktoři měří tep, tlak krve, množství spotřebovaného vzduchu a tak dále a počítač pak vypočítá objem plic, vitální kapacitu plic závodníka a další zajímavé údaje…
Při navazující cestě do Doks pak přejíždíme hrozivě vypadající Vltavu i Labe. Jak asi vypadá Dyje u Jaroslavic?
…. Můj další plán vypadá teď asi takto. V neděli návrat ze soustředění do Brna. V úterý odlet na tréninkový kemp do Švédska, v pondělí zpátky. Týden pak pobýt v ČR a dalších 14 dní pak znovu ve Švédsku zakončené největším štafetovým závodem na světě. Návrat 1.5.
Z.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama