Duben 2006

ŽLM - cross

30. dubna 2006 v 12:56 | tata |  Sport a výlety
Po skvělém diváckém zážitku ze švédských borových lesů jsem se před obídkem aktivně pohnul v těch našich vysočinských smrkových. Žďárská liga mistrů (http://zrliga.zrnet.cz) měla na pořadu čtvrtý letošní díl. Necelých deset kilometrů běhu od lávky přes Sázavu pod Městským úřadem kolem Mamlase a přes Dolinky a pak už pořád lesem chvíli po asfaltu, chvíli po lesních rozmočených a rozbahněných cestách až k hotelu na Račíně. Prostě po úplně stejné trati, kudy vede v zimě stopa :-)
Nepodařilo se mi ani pod pohrůžkou domácího násilí přesvědčit k aktivní účasti holky. Argumentovaly zimou a deštěm. Přitom panovalo naprosto ideální běžecké počasí. Tři stupínky nad nulou, lehce poprchalo, zataženo, příjemná vlhkost vzduchu a těsně před startem přiletělo pár sněhových vloček. Alespoň mě šli povzbudit na start.
To se mi to pěkně běželo! Na olympioničku Martinu Sáblíkovou ani na Marka Papouška, bývalého mamčina kolegu z Křižanova to nestačilo. Ale deváťák z ptákoškoly - bratr Martiny, jeho tělocvikář i soused odnaproti zůstali za mnou. Výsledky se časem objeví na uvedeném webu.
Zpátky jsem chytil stopa a doma se objevil chvilinku po nakupujících holkách.

Ty jo! TIO!

30. dubna 2006 v 10:15 | tata |  Sport a výlety
Tím, že jsme se zapletli se žďárskými ochotníky, přišli jsme o aktivní účast na závodech v orientačním běhu o tomto prodlouženém víkendu. Mrzelo mě to, těžko jsem se s tím vyrovnával. Každá ztráta však může i něco přinést. A taky že jo! Dostali jsme se jako Alenka do říše divů, totiž do tak trochu jiného O-světa. Sice jen prostřednictvím techniky, ale stálo to za to.
Chlapci naši drazí bojovali na dvou frontách. Máca v Luhačovicích na domácím mistrovství republiky ve sprintu a Zdeněk ve Švédsku na největším světovém závodě štafet TIO MILA. Pořadatelé obého na svých webových stránkách nabízeli mimo jiné online přenosy. Zatímco organizátorům z rodného kraje se systém spustit až do konce závodu nepodařilo a první info jsme dostali až díky Mácově SMS, na severu to chodilo jako hodinky.
Kromě možnosti sledovat mezičasy z jednotlivých rádiových kontrol a předávek jsme mohli vidět i živé obrázky z místa děje. Pochopili jsme, že OB na severu je úplně něco jiného než u nás. Je to atraktivní a napínavá podívaná, ikdyž člověk je nucen sedět doma.
Borci Goran Anderson (asi nějaký orienťák, omlouvám se, že ho neznám) a redaktor Per Forsberg strávili ve studiu přímo v dějišti více než deset hodin přímého přenosu. Co jsme viděli? Hromadný start 344 prvních z deseti úseků. Vypadalo to jako v noci na dálnici za dost hustého provozu. Jedno světlo za druhým.
Záběry z radiových kontrol. Okamžitá grafika se jménem oddílu, vlajkou státu a mezičasem byla samozřejmostí. Neustálý přísun různých hostů do studia. Trenéři favoritů. Sami favorité. Závodníci po doběhu. Ukázka čipů a krabiček SI. Taky tam točili buzolou, aby si diváci přišli na své.
Navíc výřezy map a po nich se pohybující různobarevné spermie s třípísmennou zkratkou oddílu u hlavičky. Nejlepší pak byly střihy z mapy rovnou do reálu.
Zdeněk byl nasazen do třetí štafety Södertälje-Nykvarn. Vybíhal na čtvrtý úsek, nejdelší noční (18km), chvíli po třetí hodině ranní na 144. místě. Na prvním rádiu se posunul na 137. a na druhém už byl 131. V tu chvíli jeho oddíloví kolegové z první štafety kontrolovali špici, dvojka se pohybovala kolem padesátky.
Po půl čtvrté jsem šel do postele. Ráno před osmou znovu zapínám a hledám. Ty brďo! Vytáhl to až na 106tý flek! Na svém úseku zaběhl 47. čas (1:54:55 hod). Tož to vůbec nebylo špatné. Neztratil se. Už se těším na jeho zážitky.
Blahopřeji chlapče!
Sledujeme s mamkou dramatický závěr. První štafetu SNO finišuje královéhradecký Petr Losman. Vybíhá jako druhý se ztrátou asi 54 vteřin. První rádio a je třetí, ale první tři jsou v 16ti vteřinách. Pak je vidíme u tunelu pod dálnicí či silnicí. Na kontrole ve svahu za bažinou, ve které se brodí místy do půli lýtek je Petr těsně druhý. Vede pořád Nor Mats Haldin z Halden Skiklubu. Třetí Vesa Taanila z IFK Goteborgu je na dohled.
  Na výměně map jsou všichni tři spolu v jedné vteřině. V závěru Petr ztrácí. A je hotovo:  
  1. č.2 Mats Haldin  Halden Skiklubb 1 (na úseku 1:11:52, celk.čas štafety10:09:05 ztráta0:00)  
  2. č.22 Vesa Taanila IFK Göteborg 1         ( 1:10:46                    10:09:12                         0:07)  
  3.  č.1 Petr Losman   Södertälje-Nykvarn 1 (1:11:06                    10:09:28                         0:23)  

Tiomila training no.5

28. dubna 2006 v 16:38 | Zdeněk |  Sport a výlety
Čtvrtek před víkendem V a tedy poslední příležitost k "pořádnému" tréninku. Vyžili jsme. Všichni čeští chlapci mimo mě běží na Tiomile ve dne, a tak jeli do lesa za Nykvarn už dopoledne. Pro mě a moji dlouhou noc bylo lepší běžet v noci.
Kolem 19. hodiny jsme dorazili na meeting na klubovnu do Tvety. Mysleli jsme si, že se jedná o první taktickou poradu před závody, ale nikoliv. Tore vyprávěl o tom,kde bude stát stan a podobné důležitosti...
Po osmé byl meeting ukončen a noční borci se přemístili z klubovny do lesa.
Trénink byl krátký, v plochém terénu, komentovaný ve švédštině. Startovní intervaly byly velmi krátké - to make some stress. Díky plochému terénu a průhledném borovicovém lese šly některé kontroly vidět z velké dálky. Nenechal jsem se na trati rozhodit žádnými chytáky a za 26minut a 48 vteřin jsem byl zpět u aut. Dostal jsem 2,5 minuty od Jona Areho (pravděpodobně jeden z nejlepších nočních orientačních běžců na světě).
Čas jet domů. Asi kolem jedenácté jsem dorazil do chatičky. Už se spalo, jen Pally v našem pokoji se v posteli díval na Simpsonovi. Já jsem si ohřál večeři, dal sprchu a před půlnocí usnul. Vypadalo to, že všechno je v pořádku...
V noci jsem se probudil. Zvonil někdo, nebo se mi to zdálo? Slyším kroky. Někdo obchází naši chatu. Teď je pod naším oknem. "Heya, brothers from Czech Republic!". Co to je??? Rozsvítím a jdu otevřít dveře. Tam stojí Mattias Gilgien. Usmívá se, omlouvá se a jde dál. Měl spát u Jona Areho, ale nenašli doma žádnou matraci, tak se Mattias rozhodl, že pojede k nám a bude spát tady...No my jsme už spali, ale nakonec bylo všechno v pořádku. Nakonec Mattias nejvíc vylekal Binga, když se kolem jedné v noci začal drápat do horní postele v jeho pokoji...
No byl to docela šoking :-)

Bobr

26. dubna 2006 v 15:03 | tata |  Práce a studium
Vždy před hodinou v PC pracovně mi říká Guru, co by si představoval, aby se se šesťáky udělalo. Dnes mimo jiné pravil: "Ve vyhledávači JYXO si zkusí najít obrázek třeba krokodýla nebo jiného zvířete..."
Zkusili si. Zkusili i pes. A pak i bobr. Tý jo! Copak se to objevilo jako první na plátně nad mou hlavou? Obrázek s názvem bobr může zachycovat i lecjaká jiná zvířátka, že ?
Tak co, také jste si to zkusili?

Jak jsem přežil 24 hodin v přírodě a nejen to

24. dubna 2006 v 22:00 | Máca |  Sport a výlety
Asi před týdnem mi od spolužačky přišla nabídka na jednu zajímavou akci. Šlo o závod CHALLENGE tedy v překladu z angličtiny VÝZVA. Je to závod o přežití. Nápodoba australských a prostě akcí u protinožců, kde máte vytyčenou trasu a tu musíte splnit v určitém časovém úseku, ale veškeré věci potřebné na tu dobu si musíte brát s sebou. Celá akce se má konat u Novohradských hor. Tak jak jsem se tohle dozvěděl hned jsem na to kývl, že do toho určitě jdu ať se mnou počítá. Říkala mi, že potřebují někoho, kdo se vyzná v mapě, že bez toho se neobejdou, tak jsem nemohl říct NE. Tuto akci zařizoval člověk, se kterým byla má třída minulý rok na vodě. Jenže já byl v tu dobu nemocný takže jsem vůbec nevěděl, co to je za člověka, tak jsem měl trochu obavy o to, s kým budu mít tu čest. No, abych se vrátil k přípravám na závod. Byly jsme tedy tři - já, Markéta (spolužačka, která mě společně s Jindrou o té akci instruovala, a také holka, která vyzkoušela hrozné množství sportů), Jindra (také spolužák, biatlonista, fajn kluk) no a podle předběžných propozicí to bylo ok. Kategorie C 15-17 let, team složený ze tří lidí z toho musí být jeden opačného pohlaví než ostatní, doba pobytu v přírodě cca 24 hodin. Takže ok zavolalo se Vikymu, to je ten organizátor tohoto závodu, se kterým byla má třída na vodě. Ten nám pak poslal podrobnější pokyny a v nich se, ale psalo že je zapotřebí 4 lidí plus ještě 2 lidí jako doprovod, kteří mají pomáhat na přípravách akce. No nakonec jsme řekli Ondrovi (další můj spolužák, lyžař, pohodář). To jsme byli 4 takže základní tým, který absolvuje celou trasu byl, teď už jen dva lidi. Podmínky byli, že jeden musí být nad 15 a druhý nad 18 let. No já oslovil Adélku (svou slečnu) a ta hned přikývla, že jede a Jindra řekl svému kamarádovi Martinovi (bývalý atlet, občas běhá orienťák) a rázem jsme byli komplet. Je mi oznámeno, že jsem byl vybrán za kapitána týmu. No co zmůžu.
PÁTEK 21.4.2006
Celý team se schází na vlakovém nádraží ve Žďáře s cílem jízdy Kaplice. Seznámili jsme se s Martinem, my, co jsme ho ještě neznali a vyrážíme prvním vlakem do Havl Brodu. Byli celkem obavy, že se dál nedostaneme, jelikož jsme jeli osobákem a v Brodě bylo jen 6 minut na přestup, ale obavy nás brzo opustily a byli jsme v Brodě. Tady jsme měli čekat jen chvilku sice ale rychlík z Hradce přijel o 15 hodiny pozdě a tak jsem se znovu začali obávat, že nedojedeme dál než do Jihlavy, protože tady bylo na přestup 13 minut na další rychlík, se kterým máme jet do Českých Budějovic. Do Jihlavy dojíždíme o 2 minuty později, co měl odjet náš rychlík dál. Ale tady se dozvídáme, že trasa Okříšky - Luka nad Jihlavou je výluka a všecky rychlíky jezdí odklonem z Brna přes Brod..No celkem nás naštvalo, že jsme to nevěděli dřív, že jsme mohli nasednout do něj ve Žďáře, ale co naděláme. Zlaté České dráhy. Vlak přijede a my jedem. Ve vlaku panuje výborná nálada, hrajeme macháčka a spíme. Konečně vystupujeme. Budějky. Máme tři hodinu času na náš další spoj. Sice jede hned další, ale my si chcem prohlídnout město a musíme zakoupit lékárničku ještě na závod. Nakonec se nám i hodila docela. No po třech hodinách nasedáme do vlaku směr hraniční přechod Dolní Dvořiště s výstupem v Kaplici. Tady po výstupu zjišťujeme, že Kaplice vesnice se nachází 5 km daleko a my máme jen 15 minut na přestup na autobus do Ličova. Cíl naší cesty. Naštěstí je pátek a autobusy jezdí ze škol takže se dostáváme po nadávkách řidiče, proč musíme jet zrovna s ním a že on už má být dávno někde jinde, do Kaplice. Tady na zastávce už čeká parta lidí v maskáčích a při nástupu do autobusu hlásí stejnou cílovou stanici jako my takže poznáváme další účastníky závodu. Jsme v Ličově a shromaždiště závodníků je ještě 2 km odsud takže musíme dojít pěšky. Ale to nám nevadí aspoň se projdeme před závodem a uvidíme jak na tom jsme.
A jsme tutady, jak tu všichni takto mluvíJ. Odprezentujeme se pošlou nás se ubytovat a připravit se na závod s tím, že v 18:40 je večeře. Koukáme na hodinky a zjišťujeme, že máme skoro hodinku. Takže relax. Na večeři je gulášek a pak následuje výklad soutěže či hry, jak chcete. Po pár větách zazní, že to všecko je jen jeden velký orienťák, takže začínáme nabývat dojmu, že zas tak marní nebudemeJ. No ale že na některých kontrolách či stanovištích budeme plnit nějaké úkoly a pak teprve budeme moci jít dál. Plus ještě k tomu bude noční povinná pauza na vyspání dlouhá přes 2 hodiny. Říkáme se, že to nebude tak strašné. V naší kategorii, tedy Céčku jsme 3 týmy v Déčku, kategorii nad 18 let, která bude venku 36 hodin minimálně, jsou také tři týmy. Ostatní nás nějak moc nezajímají, ale jen pro zajímavost - kategorie A, 11-13 let, venku 6 hodin a Béčko, 13-15 let, venku 12 hodin. Mapa je barevná v měřítku 1:25 000. No jdeme se chystat na závod. Doplňujeme pití a máme sbaleno. Za deset minut je start, jdeme ven.
ZÁVOD cca PÁTEK 22:00 - SOBOTA 22:00
Start. Oznamují nám, že abychom nešli týmy naráz, tak že budou čtyři soutěže ve kterých nám podle výsledku oznámí náskok jednotlivých týmů. První soutěž je bitva na hřišti všech týmů proti sobě, kdo je zasažen vypadává a hraje se do posledního přeživšího týmu. Tuta hra se hraje ještě jednou a napodruhé ji už vyhráváme. Další soutěž je nošení klád z jednoho místa na další. To také vyhrajeme a jde se dál. Azimuťák. Ten sice nevyhrajem, ale jsme druzí a jde se na poslední část. Proběhnutí mezi chatkami bez zásahu softbalovou střelou. Proběhli jsme ok a je vyhlášení. Tady se dozvídám že tým Greenhorni, tedy my, vyráží jako první s 3.minutovým náskokem na druhé a 4.minutovým na třetí. No, lepší než nicJ. Vyrážíme. První kontrola je hned za shromaždištěm takže v pohodě. Jde se dál další kontrola taky bez problémů a ohlížíme se za sebe, ale nikde nikdo, takže nás to velmi těší. Na další kontrole si vzpomínáme, že říkali cosi o zapisování průchodu na kontrole. Tak to řešíme celkem dobře. Napsali jsme že na dvou předešlých jsme na to prostě zapomněli a jde se dále. Konečně se jde do lesa. Tady na křižovatce je další kontrola. První úkol se bude plnit. Hra na šachovnici. Vlk a ovečka. 1 bílý a 4 černé kameny. Za úkol je nepustit ovečku přes naši linii domů. Je to na principu hry GO. Splníme to až napočtvrté, ale po každé hře musíme čekat 5 minut na další hru. To už si říkáme, kde sakra je ten tým za náma. Ale nakonec tedy splníme a vyráží se dál asi po 45.minutovém zdržení se vyráží dál. Vrchol kopce. Tady je úkol najít 14 papírků na kterých je napsáno kam jít dál. V pohodě nacházím a jde se. První úraz se stává. Tržná rána na prstu Markéty, ale po zběžném ošetření razíme dál. Popis kontroly je skupina kamenů 30 m od vrcholu dorážíme k obrovské haldě balvanů a vidíme skupiny jednu jak to hledá. Hledáme s nimi, ale nic. Přichází další dva týmy, ale všecko jsou to Déčka, která startovala už hodinu před náma. Takže se nebojíme. Hledáme dál a po dou hodinách hledání v naprosté tmě prosvícené našima baterkama to chceme vzdát, ale nakonec se s Ondrou vydáváme dál prozkoumávat jestli to třeba není někde jinde a my jsme blbě. A samozřejmě nacházíme. Všichni jsme šťastní a přichází nové síly. Na další kontrolu je jen menší kiks, ale máme ji. Jdeme dál. Na další kontrole se píše, že máme poslat SMS a dostaneme hned obratem kam dál. V pohodě. Další kontrolu nacházíme po dost náročném stoupání a začíná se nám chtít spát. Je asi tak 3:30 sobota ráno. Další stanoviště je kousek, ale trošku chybujeme. Nacházíme poté a jde se dál. Popis je srub. No říkáme si že to už by mohl být ten povinný odpočinek. Ale nakonec ne a další kontrola je na vršku kopce, takže tam asi též nebude odpočinek. Nacházíme a po sestupu dolů se začíná pomalu rozednívat a my opět chybujeme. Jsem unavený a nějak už moc nedávám pozor, ale vymotáme se a další kontrola je místo povinného odpočinku. Máme si odpočinou minimálně na 2 hodiny. Je 5:30 a všichni usínáme. V 8:00 se probouzíme a o půl deváté vyrážíme na další část naší mise. Přicházíme ke skále a tady máme splnit úkol vylézt na skálu s jištěním a najít plastová zvířátka a správně je pojmenovat. Jako vedoucí tohoto úkolu byla Adélka a Martin, kteří byly stejně jako ostatní doprovod tzv. Patlagonci, kteří měli za úkol dbát na provedení úkolu a pak nás podle výsledku poslat buď na kontrolu, která je na postupu anebo na kontrolu, která je mimo a trošku zacházkou. Taky nám Adélka oznamuje jak jsme na tom. Jeden tým z Céčka to zabalil ještě v noci asi po třech hodinách chůze. A ten druhý tým je za náma přes pět hodin. Gratulujeme si. My tento úkol nesplníme a jdeme na kontrolu, která je trošku zacházka. Ale nám to vůbec nevadí, protože se začíná dělat pěkně a vypadá to na krásný den. No další úkol. Je to na nejvyšším vrcholu tady v okolí. Kohout 871 m. Musíme přehodit skálu na 6x míčkem, třikrát s limitem 6 minut. Zvládáme a razíme dál. Další úkol je posbírat v limitu na skále někde rozházených 6 kusů šachovnice a pak je složit dohromady. Naštěstí to na poslední chvíli najdeme a pak ještě musíme vyřešit šachovou úlohu. Ale to pro nás není vůbec problémJ. A dál. Máme čtyřicet nábojů a ze vzduchovky se musíme alespoň jednou trefit do papírového zajíce. Jelikož máme biatlonistu tak není problém. Zvládáme a po kratší pauze vyrážíme dál. Jdeme přes vesnici. První. Tak si říkáme že se stavíme v hospodě na něco. Jenže na hospodě je napsáno, že otevírají v 16:00 a je 11:00. No sice máme náskok, ale čekat se nám nechce. Prosíme u domu o vodu a lidé jsou naštěstí ochotní. Další úkol je u kostelíčku za vsí, kde je křížová cesta a u každého ze 13 křížků je kus nějaké zprávy, která je zašifrována a pošle nás dál na další kontrolu. Jediná nápověda, kterou máme je, že máme stejně jako staří Římané shlédnout k nebesům. No tak Ondra kouká nahoru na kapličku a říká MCMX. No dobře no, ale co s tím..Pak dostáváme další nápovědu, ale s tím, že tu musíme ještě 5 minut poté čekat. To nám, ale opravdu nevadí. Nápověda je, že ty písmena , která máme v šifře jsou posunutá o určitý úsek. A jelikož máme těch 1910 a na každé části jsou písmena 4 tak se do toho pouštíme a za chvilu to máme.. Na dalším stanovišti máme sestrojit lehátko, ale jelikož nemáme čím to svázat tak nám to moc nejde, ale přesto to zvládneme a jdeme dál. Přicházíme k řece Černé a tady je za úkol strefit kuličkovou pistolí v limitu 5 minut jednou ostřelovače. Když trefí on nás jsme z kola ven a jdeme na trestnou kontrolu. No daří se a pokračujem. Řeka má celkem široký tok a my nenacházíme místo kde ji přebrodit, ale nezbývá nic jiného než prostě jít vodou. No jsme na druhé straně sušíme se a plníme další úkol. Přejít skálu po provaze. Pauzírujeme, jíme, odpočívám a pak se jde dále. Rafty. Musíme na raftech sjet určitý úsek řeky a cestou najít tři písmenka, která dají nějaké slovo. no nakonec to dáme a zcela promočení jdem vzhůru do kopce ku hradu Klokočí. máme slanit. Každý. Já se svým strachem z výšek to slezu a pak zvesela ostatní tři. Seznamuju se s Patlagoncem, který se mě vyptává na orientál a jestli to ještě pořád dělá ten a ten.. Jindra zatím se pokouší zaujmout Patlagonku Hanku, co je tu také a je velmi příjemnáJ. No musí se dál další kontrola je celkem na psychiku, protože se prochází přes shromaždiště. Ale zvládáme a docházíme k rybníku, kde jsou v něm tři barely a na některém z nich je mapa s kontrolou a musíme ju nějak získat. No co zbývá, jsem kapitán, lezu do vody a nacházím na posledním barelu nakreslenou kontrolu. Suším se a razíme. Na dalším stanovišti se hraje paintball v časovém limitu 20 minut musíme strefit Patlagonce. Podaří se nám to hned, ale jelikož se nám nechce dál tak si hrajem ještěJ. Popis další kontroly nám říká že si můžeme cestou vytvořit luk a šípy ale jelikož se nám moc nechce a cestou ještě kufrujeme tak na kontrole říkáme že hned jdem dál na trestnou kontrolu. Začíná se stmívat a ze všech stanovišť odchází Patlagonci a místo úkolu dávají mapu s trestnou kontrolou. No po menších či větších kufrech dorážíme na předposlední kontrolu, nebo se alespoň domníváme že je předposlední. Všichni už docela zničení. Hlavně chodidla máme dosti prochozené. Ještě ta voda k tomu přispěla. No jdem na poslední kontrolu ta je v jedné vsi u kapličky. Dojdeme tam a píše se zde :"Gratulujeme. Jste v cíli jako jediní. Přesuňte se na základnu". Nebo tak nějak. Takže vlastně to je cíl a ne poslední kontrola. Zbývají nám tři km asi na základnu. Všichni skuhrají a nadávají na nohy, ale nálada se mnohem zlepšila. Je už docela tma. Na základnu dorážíme ve 22:40. Takže jsme o trochu přešvihli ten typovaný čas, ale to je nám celkem jedno. Otvíráme dveře a zaznívá potlesk. Všichni co tam jsou nás obdivují. A jsme v jejich očích jako hvězdy. Dozvídáme se, že i ten druhý tým to vzdal, takže jsme se neměli čeho bát. Jdeme večeřet pozdně a pak hned spát po sprše.
NEDĚLE 23.4.2006
Probouzíme se v 9:00. Jdeme na snídani. Doráží poslední tým z Déčka. Balíme se a chystáme na cestu domů. Slavnostní vyhlášení a ukončení závodu. O nás říkají ze jsme podali mimořádný výkon a ode všech získáváme hlasitý potlesk. Dostaneme sošku za výhru a pak nás autem odvezou na autobus do Ličova. Loučíme se s Vikym a nasedáme do busu. V Kaplici přesedáme a jedeme do Budějovic taky busem. Tady máme hodinu takže jdeme do nádražní restaurace slavit. Mají tu Karaoke nebo něco takového takže zpíváme a Adélka jelikož prohrála sázku má před očima hostů a našich zatančit. Píseň na kterou má tančit je Holki - Mám ráda. Všichni se smějeme a veselíme až na poslední chvíli stíháme vlak.:) A po domluvě s výpravčím s ním jedeme až do Brodu. Má jet do Brna z Jihlavy, jenže výluka je pořád a v Brodě mění mašinu tak nás tu vyhazuje a nám hned navazuje další spoj do Žďáru. Je po šesté hodině podvečerní a jsme doma. Všichni šťástní ale unavení. Nebo to je alespoň můj názor. Co na to ostatní? Myslím že mají stejný názor. Takže moc nádherná akce a příští rok znovu jenže už 36 hodinovku! Těšíme se.

Další report ze Švédska

24. dubna 2006 v 21:26 | Zdeněk |  Sport a výlety
Olaf včera zablokoval počítač psaním článku pro své stránky (www.dlabaja.com), a tak píšu s denním zpožděním.
Tak teda, neděle, 23.4. krásné jarní počasí, jediná vada na kráse - vstáváme v 6 ráno. Ale tím jsme se nenechali rozhodit. Sedáme do auta (které nám včera půjčil CG) a jedeme do Sodertalje, tam vyzvedáváme Sosáka a míříme dále na jih do Nykopingu. Po hodince cesty jsme na místě.
Závod kraje Sormland, asi něco jako oblastní závody u nás, jen o dost víc závodníků. Na nás čekala trať 12,9 km dlouhá, H21 Lang. Velice náročný terén, už od začátku. Na trati byl jen jeden delší postup, bez nějaké výrazné volby.
Nastoupil jsem na trať opatrně a popral se s těžkými kontrolami na začátku. Přestože jsem neudělal žádnou závažnější chybu, na postupu na 9. kontrolu mě doběhl favorit Per Ek z klubu Soders. Využil jsem situace a zavěsil se, po chvíli jsme míjeli 4 minuty přede mnou startujícího Pavla Košárka a uháněli dál. Za 13. kontrolou to Pera už asi přestalo bavit, zastavil se a doslova mě vyhodil. Tak jsem běžel dál a po chvilce jsem viděl jak šílenou rychlostí běží po vedlejší kupě. No asi nerad běhá s někým... (Po výměně mapy - na 17. kontrole Per doběhl Pallyho a ten na něm visel dalsích 7 kontrol :-) ).
No já svůj závod dokončil sám a mrzela mě velká chyba na dohledávce, strávil jsem tam 3 minuty a tím se připravil o dobrý pocit ze závodu.
Kluci z ČR se nakonec seřadili na 4., 5, a 6. místě. Zvítězil Per Ek:-) Já skončil asi na 20. místě, Pally 2 minuty za mnou, přibližně 26.
Cestou domů jsme se stavili do obchodu a koupili si, mimo jiné, zmrzlinu. No, je teplo, i Švédové už vytáhli kraťasy.

Stigtomtakavlen 2006

22. dubna 2006 v 18:34 | Zdeněk |  Sport a výlety
Netrvalo dlouho a už jsem zase na Severu. Letěl jsem společně s mými českými oddílovými kolegy (Bingo, Olaf, Pally). Přiletěli jsme ve středu večer a bydlíme na chatičce asi 5 km za Sodertalje, uprostřed lesů. Tady je odkaz na fotky z našeho ubytování.
O víkendu, resp. v noci z pátka na sobotu a v sobotu ráno probíhala nedaleko (u Stigtomty - 80km jižně od Sodetalje) akce s názvem Stigtomtakavlen - závod 6 členných štafet. Hromadný start prvních úseků byl ve 21.00. Tři úseky běžív noci, po té se závod přeruší a 3 zbylé úseky pak běží ráno tak, že 4. úseky startují handicapově podle toho jaké ztráty jim vyběhli jejich noční kolegové.
V sobotu, tedy dnes jsme se vyravili na závod i my. CG nás vyzvednul u chatičky a asi za hodinku jsme byli na místě. Na shromaždišti byla mimo jiné i spousta Čechů - štafeta Slavie Liberec a někteří čeští kamarádi běhající za okolní švédské kluby. Start 4. úseku vedoucí štafety byl v 9.40. Olaf, běžící za SNO 1 startoval 15 vteřin za ním. Pally běžel v druhém SNO týmu, já ve třetím. Oba také 4. úsek. Já jsme startoval se ztrátou 44minut, Pally 15...
Nikomu nás se v závodě příliš nedařilo. Já běžel katastrofálně, Olaf to o sobě tvrdí taky. Pally taktéž dost chyboval, ale nakonec byl jeho čas nejlepší na úseku. SNO 1 i přes Olafův nevalný výkon udrželo kontakt s prvními a na 5. úseku běžící Bingo jej vynesl na nejvyšší pozici. Finišman Petr Losman uhlídal vedení a i přesto, že na nejlepší čas úseku ztratil skoro 10 minut, doběhl na prvním místě. SNO 2 dokončilo na 10. místě, moje štafeta SNO 3 neměla před mým odjezdem ještě poslední úsek v cíli, takže nevím.
Po závodě jsme se vrátili do rezidence, udělali oběd a teď relaxujeme. Zítra nás čeká individuální závod u Nykopingu. Klasika, 12, 5 km...

Tour de Family aneb 400 a více velikonočních kiláků

19. dubna 2006 v 0:01 | tata |  Sport a výlety
Porada rozšířeného vedení zakončila sympaticky krátký školní předvelikonoční týden. Zmrskal jsem, kterou jsem v areálu školy potkal a odnášel si spoustu cukrovinek. Má koleda "Hody hody doprovody, já jsem malý zajíček…" měla úspěch. Dokonce se mi díky ní podařilo získat v jídelně i zákusek - indiána, v podobě žlutého kuřete, který byl určen jen dětským strávníkům. Ti ho ve velkém transportovali do košů…
Zkrátka ve středu 15.45 jsme i s horákem odjížděli vlakem na jih. Během prvních pár kiláků jsem zjišťoval, co všechno jsem zase zapomněl…klasika. Tentokrát toho bylo jaksi víc - blikačka, pumpa, různé výstrojní součástky…hlavně, že jsem vlak stihnul. Přestup v BV, výstup v rodném městě a zrychlený přesun na kole v počínající tmě do bytu rodičů…Nekonečná kolona aut se táhla jako sopel silnicí ve výstavbě. Všude značky - třicítka. Měl jsem na tacháči 32 a byl přesto nejpomalejší…
Tradičně vřelé přijetí b+d. Ze základny přišla zpráva, že mamka dorazila z Chaloupek. Nakonec se rozhodla dojet na kole až domů na pokraji smrti chladem…Nějak ji ta cyklistika chytla…
Po ránu si půjčenou pumpičkou vyladím tlak v gumách a po obědě vyrážím mamce naproti. Jede vlakem do Břeclavi a pak kolmo mým směrem. Vypočítal jsem, že bychom se mohli potkat někde u Veselí. Dojel jsem do Strážnice a uhnul na Bzenec. Neměl jsem mapu ani představu, kudy to vlastně mamka jede. Z Bzence jsem raději vyslal zprávu. Nedočkal jsem se odpovědi a tak se vrátil do Strážnice. Že by instinkt? Tam volání na mobil:"Jsem za Rohatcem" a konec. No jo, ale kde přesně je Rohatec? Autoatlas v knihkupectví napoví.
Našli jsme se u Petrova, u vchodu do areálu Plže - národní kulturní památka - vinné sklepy. Zatímco překládám náklad a provádím drobné technické úpravy na kolech, mamka vchází s vinařem do jeho sklepa. Dlouho se nevrací. Představuji si, jak ji asi budu podnapilou tlačit. Vše ok, vezeme v plastovce tekutý poklad.
Z Veselí bombastická cyklostezka přes Ostroh do Kunovic. Zato průjezd Hradištěm je otřes. Na všech křižovatkách zákaz vjezdu kol. Musí se po dlážděném chodníku se spoustou záludných míst. K b+d dorážíme až potmě. Od Tečovic vidíme vycházet úplněk nad majákem. Obrovský oranžový pomeranč. 106 kiláků pro mamku, 150 pro mě.
Deštivý pátek plný vybraných lahůdek zpestřujeme návštěvou jarmarku na náměstí a krátkou vyjížďkou do Makra reklamovat varnou konvici. Soudruzi z Polské lidové někde udělali chybu. První kousek barvy bílé fungoval 5 měsíců. Vyměnili nám ho za žlutý a ten dopadl úplně stejně. Také 5 měsíců. Asi nějaká perioda. Tentokrát už na skladě další neměli, tak nám vrátili chechtáky jakési. Zlatý hřebík se odehrál večer v kavárně, či co to je, v nákupním areálu Čepkov. Koncert Fleretů byl supr. Novinka Lélo, lélo se jistě stane Leošovou oblíbenou.
A v sobotu padl rekord. Teda mamka si vytvořila osobáček - 165 kiláků. Na trati Zlín - Jaroslavice. Přes Maják do Hradiště, pak po cyklostezce do Ostroha. Do Písku bez aut - most po povodních stále uzavřen, ale cyklisty unese. V Písku přes silnici stále protipovodňová kovová zátarasa. Bzenec, Vracov, les, dějiště několika orienťáků - tady ve vracovských dunách jsou dosahovány rekordní průměry na kilák, Ratíškovice, Dubňany, Mutěnice. Najednou se z roviny vynořily velehory pokryté vinohradem. A to už jsou Čejkovice, první působiště babičky učitelky. Bílovice, Podivín, Lednice - po zámeckém parku k minaretu. Jo,stojí, neutopil se. Vrchařská prémie do Mikulova, přes Drnholec do Hrušovan - na břehu Jevišovky pořád bílé pytlíky s pískem a přes Karlov až do cíle.
Čeká nás kromě babičky vysmátý Máca. V neděli jede na mém kole do Božic na nádraží, já tam běžím,mávám a na kole se vracím. Podřežeme uschlou jabloň, prostříháme višni, sníme spoustu dobrot a je tu den mrskací.
Naše cesta vede přes Znojmo kamenitou pěšinkou vzhůru do Hradiště. Výhled na protější kopec s hradem a celým historickým městem a dolů na přehradu, jejíž hladina je pokryta množstvím kmenů spláchnutých povodní. Pak přes Mašovice, vzpomínku na léta vojenská, kdy jsem na tamní střelnici hlídal jako strážný na strážném stanovišti bůhvíco…
Zastávka v Olbramkostele u Lojzků na oběd. Po celou dobu až sem proti nepříjemnému větru. Dále už tak trochu jiná cyklistika. Chvílemi až nepovolená podpora větru. Přes Kravsko, Hónanov, Tvořihráz, Hostěradice, Miroslav a další vísky až do Vranovic na vlak. Rovná stovečka.
Cestou samé barevné jaro, jaké nahoře v zimním ráji neznáme.

Nominačky na ME 2006

17. dubna 2006 v 21:43 | Zdeněk Sára |  Sport a výlety
Od 5. do 14. května se uskuteční v Estonsku (blízko lyžařského areálu Oteepä) Mistrovství Evropy v orientačním běhu.
Mezi účastníky nebude, jak jinak, chybět ani výprava České republiky. Kdo ji ale bude reprezentovat? Na tuto otázku měl odpovědět prodloužený velikonoční víkend.
Byt vlevo, třetí patro, Dvořákova 3, Brno měl na nominačkách hned dvojí zastoupení. Jinými slovy VŠICHNI orienťáci, muži, kteří zde bydlí jsou členy skupiny T08 reprezentace ČR. (Jmenovitě Osin a já :-) ). Společně s Pallym jsme vyrazili v pátek po poledni. Jeli jsme přes Osvaldovo mateřské město Odry, a tak jsme automobil do počtu 5 doplnili ještě naší spolubydlící Kristýnou a jejím přítelem Antonínem Bučánkem (taktéž z Oder, Osvaldův kamarád od dětství), který u nás byl zrovna na návštěvě a měl namířeno domů. Nakonec jsme se do malého peugeotku nasoukali a po té, co jsme překonali sněhem zaváté Oderské vrchy, jsme na horním toku Odry zastavili v městě Odry (místní jsou zřejmě nápadití ve vymýšlení nových názvů...).
... to be continued...

Jak se mi ve škole líbilo

11. dubna 2006 v 22:08 | tata |  Práce a studium
Přišel mi před časem od Ptáka mejl. Z ředitelny vzdálené 28 metrů od mého kanclu. Ptal se v něm, jestli nechci vyrazit na akci do Brodu. Zavětřil jsem. Rád využiji každé příležitosti vyhnout se "přímé vyučovací povinnosti." Přesně v duchu Komenského zásady - "Škoda každé hodiny, která neodpadne."
Programová výuka psaní na klávesnici všemi deseti. Autor pan Zaviačič, společně s mnohonásobnou mistryní světa a držitelkou světového rekordu v této disciplíně, objíždí školy, seznamují s programem a Helena exhibuje.
Už jsem to absolvoval několikrát v Jihlavě. Tam to mívali spojené se soutěží žactva. Z každé školy přijelo tuším pět lidiček, zasedli k počítadlům a podle programu zav se učili psát. Každý se dostal k jinému cvičení. Udělali z toho výsledky. Mezitím doprovodi v jiné místnosti zkoušeli totéž a poslouchali vyprávěnky o přednostech programu. Na závěr předvedla Helena své mistrovství. Coby redaktor jsem s ní i dělal rozhovor. To bylo. Teď v Brodě to mělo být bez pubošů.
Byl bych blázen, kdybych takovou nabídku nevyužil. Nadešel den D. Po ranních sto bazéncích jsem se mihl v kanclu a už uháním domů. Přebalit se. Malounko mrzne, ale sluníčko svítí. Tu a tam se silnice leskne zamrzlou louží. Protivítr. Pochopitelně. Jedu ztuhle. Navíc chybka na dohledávce. Zkrátka přijel jsem o víc než půlhoďky později (pozdějác). Ale právě včas. Končil úvodní blok řečí a přecházelo se k praktickým ukázkám. Nasomroval jsem se k počítadlu a začal písmenem -a- levým malíčkem. Dařilo se. Na plátno promítali průběžné pořadí. Zjevil jsem se tam na třetím místě. Dlouho nás ale hrát si nenechali.
Helena podle diktátu dala nějakých 1050 úderů za minutu a při přepisu textu to přeskočilo přes 1100. Vyprovokoval jsem potlesk. Šéf obchodky, ve které se to konalo, nás pozval do učebny němčiny na raut. Obložený talíř, čajík, zákuseček. Žvatlání. Pan Zaviačič povídá: "Pořád si s Helenou říkáme, odkud vás známe." Připomněl jsem Jihlavu a rozhovor. Vzpomněli si. Asi poznali můj starý cyklodres nebo kanady nebo tak něco.
Myslím, že do toho půjdem. V zájmu odstranění klávesnicové negramotnosti. Ale hlavně by to byla skvělá náplň hodin u počítadel a mohl bych se tím zbavit nesmyslných vyčerpávajících hodin občanky.
Byl čas vyrazit zpět. Po větru, za sluníčka. Nádhera. Šedesátka pěkná. Doma to voní! Mamka peče perníky na Chaloupky. Přebalit a spěchat. Pták se zdržel, mám za úkol vést poradu. Premiéra. Klaplo to. Už jsem měl sbaleno, batoh na zádech, když jsem se dozvěděl, že po každé takové poradě je připraveno pohoštění od kolegů, kteří v daném období měli narozky. Pěkná tradice. Rád jsem se zase svléknul a tlačenku, sekačku, zákusečky, buchtičky okusil.
Ano, jsou dny, kdy mě to ve škole opravdu baví.

Cykloúředník 2

11. dubna 2006 v 21:20 | tata |  Práce a studium
Dostal jsem dopis:
"Vážený pane magistře,
na základě rozhodnutí výběrové komise jste postoupil do dalšího kola výběrového řízení na pozici úředník/ce na problematiku cyklodopravy, vypracování dlouhodobé koncepce cyklostezek a koordinaci činností na úseku cyklostezek, které se uskuteční dne 2. května 2006 v 11.30 hod..." tam a tam.
No vida, kdo by to byl řekl. Jede se dál.

Noční ve Švédsku

11. dubna 2006 v 15:45 | Zdeněk Sára |  Sport a výlety
---Aneb 3x v noci ve skandinávských bažinách---
A tak jsem přijel do Švédska. Celá akce měla název SNO Tiomila camp. SNO, to jako náš oddíl - Sodertalje Nykvarn Orientering, Tiomila, to jako velikánský závod, na který se teď na severu a nejen tam všichni připravují. Když říkám velikánský, myslím tím velký, jako hodně velký, asi takhle...
No a tenhle závod se běží už za 3 týdny, takže přípravy vrcholí...Ještě jsem neřekl, že je to závod štafet. V každém týmu startuje 10 borců a letos je start prvních úseků naplánován na 23:00. Z toho vyplývá, že většina úseků se poběží v noci, s čelovkou na hlavě a jen pár posledních za denního světla. Finiš desátých úseků by pak měl být v přímém přenosu v televizi, pokud to vyjde...:). Proto se teď na severu běhá hodně nočních tréninků.

1. NOB - proběhl ve středu pozdě večer v prostoru mezi Stockholmem a Sodertalje. Byl to oddílový trénink a sešlo se nás asi deset. Přichystané byly reflexní proužky na místech kontrol v lese a speciální typ tréninku. Master. (jeden z borců je vybrán a vybíhá sám v určitém časovém odstupu před ostatními, kteří startují hromadně a jejich úkolem je mastera doběhnout. Master naopak se nesmí nechat chytit). V našem případě byl masterem Jon Are - Nor s nizozemským pasem, který žije se svou přítelkyní v Sodertalje. Dostal náskok 5 minut a ještě navíc musel postavit první tři kontroly. Všechno vypuklo kolem 21.00 hodiny, master zmizel v lese a 5 minut za ním i my. Tempo bylo zběsilé, ale v lese nás celkem výrazně brzdil sníh. Po 3 kilometrech jsme dorazili na uzlovou kontrolu, odkud vedly 3 různé okruhy. Každý je měl v jiném pořadí, takže skupina se roztrhala. Vody v bažinách bylo požehnaně a kde nebyla voda, byl sníh. Na okruhu B se přebíhala sjezdovka. Když jsem viděl jak pěkně je upravená, tak jsem se divil, že neprobíhá noční lyžování. Asi za 53-60 minut bylo hotovo. Master postavil všechny kontroly na správná místa a nenechal se dostihnout, i když při průběhu uzlem měl náskok už jen 1,5 minuty...

2. NOB - byl úvodním tréninkem soustředění u Hallsbergu. Běželo se v oficiálním tréninkovém prostoru pro Tiomilu, kromě nás byli na startu ještě závodníci z jiných oddílů. Já jsem poznal jen Erika Rosta, kterého si pamatuju od té doby, co na JMS v LOBu získal 3 zlaté. (To se holt nezapomíná). Tentokrát jsme měli na mapě 3 okruhy, každý v délce asi 3 km. Chlapci si chtěli znovu vyzkoušet běh ve skupině, tak se rozhodli, že jako první půjdou okruh C a pak další. Kdo chtěl běžet m, měl jako první zvolit jiný okruh. Já jsem s nimi běžet nechtěl, a tak jsem si vybral Áčko. Po nejistotě na začátku jsem se do toho jakž takž dostal, takže jsem absolvoval asi za 70 minut dva okruhy, stejně jako většina ostatních. Sněhu bylo opět velmi mnoho, na pasekách to bylo ještě vylepšené o krustičku, která pěkně řezala do holení.

3.NOB - byl také součástí soustředění a mylím si, že byl nejpřínosnější, aspoň pro nás, co to moc v noci v lese neumíme. Na startu jsme byli rozděleni do dvojic. Vždy šel jeden ostřílený borec s jedním mladým. Na 7 km dlouhé trati se střídali na postupech a vždy mapoval jen jeden a komentoval během postupu své počínání. Po doběhu jsme se pak bavili o chybách a nedostatcích. Můj sparing partner Isak byl překvapen tím, že jsem málo svítil čelovkou do stran, takže jsem viděl jen do stran. Jinak byl spokojen jen mi ještě vytknul některé riskantnější náběhy na kontrolu.

A tak jsem to úspěšně zvládnul. Bylo to sice strašidelné - sám v lese, tma, plno vody a sněhu a ještě když pršelo... Ale zvládnul jsem to a myslím, že se to bude ještě hodit.

Než přijdou velikonoce

9. dubna 2006 v 21:29 | Sára |  Práce a studium
Takový trapný titulek jsem zvolila, ale už jsem fakt touto dobou negramotná a můj partner mne stále nenápadně nutí, abych už konečně blogovala. Možná si přeje, abych byla in. Ach jo.
Vlastně jsem se na svém novém pracovišti chtěla poprvé zúčastnit víkendové akce nejen pro děti. A pomáhat s ní B.
V soboru jsem ze všeho měla docela příjemný pocit. I když teď předbíhám. Měla bych začít pátkem. To jsem kolem půl sedmé večer dorazila s batohem plným perníků a přidala se na Chaloupkách k všeobecnému zmatku: zdobení a úklidu budovy. Zdeněk dorazil později. Zrovna jsme vyprovázela Leušku k zastávce. Přivezla mi kolo a jela pořádat do Brtnice OB závod. Ukázala jsem mu různá místa vhodná pro nocleh a vybral pro nás pódium v učitelském pokoji. Měli jsme večer dost hlad a jídlo žádné s sebou, jen jeden bílý jogurt, tak jsme Ivě Suché ukradli její oblíbenou instantní kaši. Vůbec jsme neměli výčitky. Tak a už je ráno. Sobota. Začala jsem si chystat svoje fidlátka, hlavně míchat cukrovobílkovou polevu ze 2 kg cukru. Trošku práce pro zlost. Našla jsem nakonec barvící breton, tak jsem mohla mít i barevné zdobení. Kornoutky a plakáty jsem naštěstí vyrobila už v pátek večer.
Nebudu to natahovat,. Pro přípdädné zájemce o příští účast: dělali se pomlázky( krásné s košíkem), vosková vajíčka, pletli se košíky, dělali se slaměné slepice a březové aranže, barvila se vejce( batika) no a já ty perníky. Vlastně ještě se vyráběly klapače, které mohli výrobci použít při velikonočním průvodu. Ten byl nejlepší ze všeho. V neděli se přidalo zdobené osení, budky, mazancové potvory, síťky na vejce. Ještě jsme v sobotu večer hledali perníkový strom a samozřejmě svítící oči. Zdeněk vše fotil a pomáhal zoufalým paním a ještě chtěl dělat v noci v lese úchyla, jedna noční chodkyně o něm pořád mluvila. Tak to je myslím dostatečná reklama. Pro babičku ze Zlína mám vzkaz: 15.-18.6. zde máme víkend s bylinkami, bude tam radit známý bylinkář Pavel Váňa. Akce se účastní hlavně zralé dámy. Co kdybych to dala vědět její kamarádce ze Žďáru? A Vy dvě holky byste mohly jet spolu?
Zdeněk si byl dopoledne zazávodit v Brtnici a potěšit se s Aljošou. Bylo na něm vidět, že je spokojený, když se vrátil. Obsadil druhé místo. Chtěl sice být první, ale porážka od Petra Voborníka ho, myslím, až zas tak nebolela. Spíš mu vadilo, že nedostal diplom. Asi jsem mu měla nějaký napsat. Ale napadlo mne to až teď.
Naše soukromé užívání víkendu: vylezli jsme na Chaloupeckou rozhlednu, prošli část naučného okruhu, prošli se kolem potůčku, šli zakázanou soukromou cestou. Taky jsme viděli chudáky zamřížované jeleny a srnce. Oblíželi jsme rybníček. Po návratu z vycházky ještě Zdeněk ( neměla bych mu vlastně říkat táta?) pletl pomlázku s košíkem.A samozřejmě v neděli následovala cesta, která osobně pro mne byla cílem. Zvolili jsme výletní trasu přes hájenku na Černých lesích, na bazénku byl ještě sníh, následovala návštěva Rokštejna. Opravují ho, tak jsme po zednických žebřích vylezli až úplně nahoru. Asi se nám to víckrát nepoštěstí. Bylo to zakázané. Ve " vyvěračce " na Rokštejně následovala moje první letošní venkovní koupel. Zdeňkova asi taky. Paráda. Jen chvilku trvalo než odešli námi nechtění návštěvníci. Pak jsme projeli moji oblíbenou stezkou od Přímělkova k Bítovčicím, zamířili jsme na vržanovský Pahorek. Jalovce jsou trochu polámané. Z jednoho zlomeného jsme ulomila dědovi větev. To bude bomba přivézt Valachovi jalovcový prut z Vysočiny. Dál jsme pokračovali na Kamenici a směr Měřín. Cestou probírali Den Země a výlety o velikonocích. Kofola v Měříně nás osvěžila a do ZR jsme dorazili kolem sedmé večer. Děti nám nic k večeři nenachystaly. A my do nich chlebem, teda tyčinkami. No, třeba se nám to vrátí.
Teď to můj partner po mně zřejmě překontroluje. Už se těší, jak to bude komentovat. Je to přece místodržitel. Snad se to chvíli oddálí, šel se holit, je luna ve lvu.

Zevl

8. dubna 2006 v 12:50 | Máca |  Jiné historky
Dnes je tak krásný den. A já musim ležet v posteli. Sakra.
Včera odjela většina naší rodiny (Lea+mamka+tata) na oblastní závody do Brtnice, které v tuto dobu už budou u konce řekl bych. Včera také odjeli mistři české republiky v krosu středních škol do Itálie na mistrovství svět v krosu. Taky jsem běžel ale jen okres a kraj. V neděli běží závod tak snad to klukům dobře dopadne.
Já jsem zůstal doma a léčím se. Zas mě něco navštívilo. Ale už to odchází snad. Včera jsem pak pod odjezdu taty ležel v posteli a dneska se válím a pojídám vitamíny a sem tam nějaký prášek, tak snad mi to pomůže.
No jsem zvědav s jakou přijede Lela z Aljošových závodů. Co bude říkat.
Jinak teplota ve Žďáru ve 12 50 v sedmém patře je 10°C. Venku je nádherně modrá obloha bez jediného mráčku.

Cesta na Sever

6. dubna 2006 v 13:59 | Zdenek Sara |  Sport a výlety
Zacatek cesty - Dvorakova 3, Brno 602 00 (Ceska republika)
Konec cesty - Förvaltarvägen 23, Södertälje 151 47 (Svedsko)
Startovni cas 13:15 - presne v tento cas jsem za sebou zabouchl dvere, sroloval jsem schody ze tretiho patra a vypadnul na ulici.
Batoh velkej? Here. Batoh malej? Here. Pas? Here. Ok, muzem vyrazit. Lehkou chuzi (dopravni prostredek cislo 1) prichazim na zastavku Malinovskeho namesti. Prave prijizdi salina (dopravni prostredek cislo 2), to se hodi. Po dvouminutove jizde vystupuju na Hlavnim nadrazi. Jizdenku mam nastesti uz koupenou, takze silene dlouhe fronty u pokladen mijim a norim se do podchodu. Rychlik Brno - Praha (dopravni prostredek cislo 3) vyjizdi prekvapive vcas, tedy 13.44. Cesta vlakem je zajimava, nejdrive sleduji rozvodnenou Svitavu, po chvili Orlici a pak Labe. Po vice nez trech hodinach koncime nasi jizdu na nadrazi hlavnim v Praze. Metro (dopravni prostredek cislo 4) jede jako na zavolanou a na Dejvicke ihned navazuje bus MHD 119 (dopravni prostredek cislo 5) na letiste. Vystupuji na zastavce "Mimoschengensky prostor". Fronta u check-inu postupuje rychle, takze uz v 18:00 mam boarding pass v ruce a odbavene zavazadlo. Casu mam dost, protoze dle letoveho radu mame opustit runway v 19.35. Po case uspesne prochazim se svym zmackanym pasem pres pasovou kontrolu a na rentgenu mi pipal pouze knoflik od kalhot. Meli by to nejak vymaknout, protoze pipa temer kazdy, takze je to nanic...
Na gate C7 je jiz asi 20 lidi, kteri se spolecne se mnou dozvidaji, ze driv nez v 8 nepoletime. Cekani travim pozorovanim ruchu na plose. V 8 se opravdu dostavame dovnitr. Nas stroj(dopravni prostredek cislo 6), ktery leta rychlosti 850 km/h ve vysce 12 500 km s kapacitou 180 pasazeru je zaplnen jen z tretiny. Po chvili se zvedame, provadime manevr nad Kladnem a norime se do mraku. Oblacnost je jen obcasna, takze misty je mozne sledovat povrch zemsky.
Let trva neco malo pod 2 hodiny, takze tesne pred desatou vstupuji na svedskou pudu. Pasova kontrola v poradku. Nasleduje cekani na zavazadla. Vse slo hladce, muj batoh obsadil na pasu 4. misto :-). Davam si ho na zada a nasleduji sipky exit. Na letisti Arlanda u Stockholmu jsem sice podruhe, ale z me predchozi navstevy si nepamtuji skoro nic. V hlavni hale potkavam kancelar spolecnosti Flygbussarna - spojeni letiste s okolnim svetem. Jejich autobusem(dopravni prostredek cislo 7) bych mel jet, rikal Bjorn. Kupuji si jizdenku, dostavam dokonce i slevu na ISIC kartu a nastupuju primo pred budovou do autobusu s napisem Stockholm city. Ano, spravny smer. Po 40 minutove jizde koncime na hlavnim stockholmskem nadrazi. Drzim se ukazatelu Pendeltåg, o kterych si myslim, ze me privedou k nastupistim primestskych vlaku. Ano, bylo to tak. Vlak (dopravni prostredek cislo 8) mym smerem odjizdi za 10 min. Krasa. Na cestu do konecne destinace potrebuju 5 jednotek na jizdence. Z minula mi zbylo 6, takze to skvele vychazi.
Chvilicku cekam na perone a pak prijizdi vlak s avizovanym minutovym zpozdenim. K memu udivu je i ted, ve ctvrt na dvanact, uplne plny. Po 45 minutach jizdy konecne zastavujeme v Södertälje C. Bjorn na me ceka na nadrazi. Sedame do auta(dopravni prostredek cislo 9) a asi za 5 minut vystupujeme v parkovacim dome u nej na sidlisti.
Posledni minutka chuze k domu, jedno patro po schodech a jsme doma, teda spis u nej doma. Konecne.
Hodinky ukazuji 0:08, to znamena celkovy cas 10 hodin, 52 minut. Vzdalenost vzdusnou carou 1592 km , pocet pouzitych dopravnich prostredku 9.
...Cestovani je tak snadne... :-)
(Psano na svedske klavesnici - bez hacku a carek...za to s prehlasky a krouzky...)

Konkurz na cykloúředníka

5. dubna 2006 v 20:27 | tata |  Práce a studium
Snad každý člověk má nějakého koníčka. Nějakou zálibu, nějakou činnost, která ho baví. Já, jak známo, "ujíždím" na konkurzech. Dnes jsem si zase jeden dal. Jmenoval se naprosto úchvatně: Úředník na problematiku cyklodopravy, vypracování dlouhodobé koncepce cyklostezek a koordinaci činností na úseku cyklostezek. Pořádal ho Krajský úřad. Bylo to fajn.
Ráno jsem se nastrojil do svého zimního cyklooblečku (čtvery ponožky a kanady tam úplně dole, dlouhé pemprsky, návleky a šusťáky vejš, termoroláček, obyčroláček a vytahaný cyklodres ještě vejš, čepku a blembák nejvejš, rukavice tam, kam patří), do baťůžku sbalil komický převlek a z trezoru vytlačil starou silničku.
Mihnul jsem se na pracovišti. Zjistil jsem, že se bez něj obejdu a ono, že to beze mě taky vydrží. Byl čas vyrazit. Nahořevv sedmém patře čtyři nad nulou, dole na trávě sněhový poprašek. Silnice holá, suchá. Pod mrakem. Vítr v zádech. Ideální podmínky pro cyklistiku.
Příjemná čtyřicetikilometrová projížďka do krajského města. Místo děje - moderní honosná budova Krajského úřadu plná světla díky proskleným stěnám. Po domluvě na recepci vcházíme se silničkou oba. Po známých chodbách (byl jsem tu párkrát na poradách ředitelů a taky na konkurzu) se dostáváme pod schodiště. Parkuji pod výtahem.
Na záchodě přebalit za magistra (oddílová šustisouprava, triko z louckého triatlonu). Pak stačí jen vyběhnout schody a najít internetovou knihovnu. Ještě před vstupem do ní zdravím na schodech Jana Kasala. Jo, to je ten poslanec.
Vlastní výběrové řízení se skládá ze čtyř částí. Nejprve znalostní test. Deset otázek typu: kolik km cyklostezek na Vysočině je v majetku Kraje, jaká přírodnina je v krajském znaku, kdo je šéfem odboru dopravy a takové hlody. U každé otázky čtyři možnosti, stačí zakroužkovat. Myslím, že polovinu bych mohl mít dobře.
Pak zkouška IT dovedností. V Excelu vytvořit tabulku a graf. Údaje o tom, kolik miliard EUR jihoevropské státy dávaly v jednotlivých letech do cyklodopravy. Ještě, že jsem nedávno se šesťáky graf probíral :-) I tak se mi v časovém limitu nedaří dát mu tu podobu, jakou bych chtěl nejraději. Ale jo, je to snesitelný. Uložit soubor podle požadavků, vytisknout a podepsat.
Po přestávce angličtina. Nejprve poslech. Z CD předčítají pět různých úryvků. Každý dvakrát. Na papíře před sebou mám deset vět. Mým úkolem je určit, kterou větou mají jednotlivé úryvky pokračovat. Pět vět je tam na zmatení. O čem to bylo? To bych taky rád věděl. Ale tuším, že to bylo anglicky.
Na závěr podobný úkol, ale tentokrát mám text před sebou. Takže jsem si například vydedukoval, že takový greenhouse effect by mohl být skleníkový efekt. Nebo tak něco.
Hotovo. Příjemných devadesát minut. Bylo to takové milé, skoro až poetické dopoledne. Hlavně, že jsem se ulil ze školy, že?
Pocity? Ze svého výkonu si nemohu nijak vyskakovat. Podcenil jsem přípravu, to je jisté. Ale na rozdíl od jiných konkurzů jsem měl takový pocit, že se tady hraje fér a že všechno záleží jenom na tom, co opravdu umím.
Bylo nás tam šest. Tři kluci a stejně tolik holek. Jeden z těch kluků byl starší než já, jinak samá mláďátka. Když jsem se podepisoval do prezenčky, všimnul jsem si, že na jinou dobu byli pozvaní další uchazeči. Tipuju, že takových dvacet lidiček by se chtělo stát cykloúředníkem.
Co bude dál? Nějak to sečtou a udělají čáru. Kdo bude nad ní, toho si pozvou k pokračování. Na sebe bych si nevsadil. Ale možné je úplně všechno, to víme. Když nic, tak nic. V Ptákoškole je to taky príma :-)
Poučení? Učte se děti pilně jazyky a pařte na počítači. S takovou výbavou se dveře otvírají.
Po zpětném přebalení vyrážím. Stavil jsem se ještě za mamkou na Chaloupkách (cestou jsem ještě přibrzdil v Brtnici u zeleniny Horáčků, paní Dana pozdravuje). Dal jsem si čajík a šlapal domů. Jen jsem vyjel, začalo nejprve nesměle, pak stále více a více pršosněžit. Pěknej výletek to byl. Stovečka poctivá.
(středa 5. 4. 2006)

Spring cup

4. dubna 2006 v 22:44 | Zdeněk Sára |  Sport a výlety
Soustředění a závody v Dánsku
Ahoj, ahoj, jsem teď na soustředění s reprezentací v Doksech. Honza Palas má s sebou svůj notebook, tak jsem si ho na chvíli půjčil a zkusím napsat nějaké vyprávění o našem výletu do Dánska.
Každý rok se v Dánsku na ostrově Sjealland blízko Kodaně pořádá koncem března otvírák nové sezóny - Spring cup. Nejinak tomu bylo i letos. Shodou okolností se v létě běží Mistrovství světa také v Dánsku. Většina světových týmů se tedy během roku chystá pobýt nějaký týden v této zemi. Mí kamarádi z ČR, kteří běhají ze stejný švédský klub jako já (Sodertalje Nykvarn Oreintering) a i někteří nečeští členové tohoto oddílu se rozhodli obě akce spojit a vyrazit na sever (pro ně na jih…) již týden před tradičními závody.
Náš oddíl nás samozřejmě podpořil a trenér nám zařídil ubytování a přihlášení na závody.
A tak jsme v neděli 19.3. mohli vyrazit.
Den první
Naše sestava se zformovala až časem. V 15 hodin vyjel 1.člen výpravy - Michal Smola (Bingo) z Jaroslavic u Zlína. V Brně v nákupním centru u dálnice přibyli další 2 spolujezdci. Tomáš Dlabaja (Olaf) a já. Olaf měl hned ze startu konflikt s MHD, takže dorazil malinko později. Společně jsme pak nakoupili jídlo pro 6 lidí na týden. Bylo toho víc než hodně. Asi s hodinovým zpožděním oproti původnímu plánu jsme konečně vyjeli z Brna. Cesta byla jednoduchá - D1. První náročnější pasáž nás čekala až v Praze, kde jsme ,v místní části Hloubětín, nabírali posledního pasažéra našeho automobilu - Jana Palase (Pally). To se nám nakonec po několika manévrech povedlo, a po 9. hodině jsme opustili hlavní město a vydali jsme dále na sever. Dálnice D8 nás dovedla na svoji konečnou do Lovosic a odtud jsme pokračovali přes České Středohoří do Duchcova, malé město blízko Teplic, kde Pally sehnal přijatelné ubytování. Přijeli jsme po 10. hodině večerní. Pally zavolal paní ubytovatelce, z telefonu se ozvalo:"volaný účastník byl dočasně odpojen." Zvláštní. Že by první problémy? Naštěstí ne. Čistě náhodou jsme objevili naše ubytovací zařízení. Na okně bylo napsáno jiné tel. číslo, po jehož vytočení se otevřely dveře protějšího stavení a pán v trenkách nám předal klíč od pokoje a celého domu. Hned po příchodu jsme zalehli, chtěli jsme vstávat brzo…
Den druhý
V 5.50 zvoní budík. S menšími problémy vstáváme a soukáme se do auta. Po vyrovnání účtu za nocleh asi před půl sedmou vyrážíme. V Teplicích se napojujeme zpět na hlavní silnici a přes hraniční přechod Cínovec-Altenburg se bez problémů dostáváme do Německa. Před Drážďanami najíždíme na silnici, na které pak zůstáváme asi po 800km. Pokračujeme přes Lipsko, Magdeburg, Hannover, Hamburg, kde tunelem podjíždíme Labe (to jsem bohužel prospal) do Flensburgu, což je dnes již bývalý hraniční přechod mezi Německem a Dánskem. Jediné, co je nutné pro přechod dál na sever je zpomalení rychlosti na 80 km/h. Je okolo druhé odpolední. Přibližně po dvou hodinách sjíždíme z dálnice a pokračujeme po silnici do Silkeborgu, našeho domova po zbytek týdne. Sice jsme z cestu docela vyčerpaní, ale těšíme se na les bez sněhu a tak po krátkém zastavení u klubovny popojíždíme na mapu a jdeme se všichni proběhnout. Čekal nás převážně listnatý les, jedna část s prudkými výběhy, druhá plošší s jemnými terénními detaily. Nám se ale nejvíc líbilo to, že ačkoli jsme z domova ujeli snad 1000 km na sever, není v lese ani vločka. Asi za hodinku s již padající tmou se pak vracíme ke klubovně. Tam už na nás čekají další dva borci z našeho oddílu, se kterými teď týden budeme trénovat. Jsou to Petr Losman, Čech od podzimu pracující v Sodertalje a Fabien Pasquasy, orienťák z Belgie. Kluci se sešli odpoledne na letišti v Kodani, kde si půjčili auto a pak převzali v Silkeborgu klubovnu a sehnali od místních orienťáků spacáky a peřiny, které jsme s sebou nikdo neměli.
Klubovna byl pěkný malý domek na kraji města, skoro v lese. Měli jsme k dispozici celé horní patro, kde byly 2 pokoje pro 4 lidi a jedna velká místnost, kde byla kuchyně a zárověn velký stůl, kde se dalo jíst a vůbec pobývat celý den. Na zdi pak visela TV s DVD přehrávačem a všude na policích byly kvanta orienťáckých časopisů.
V přízemí jsme pak mohli využívat velkou šatnu se sprchou a saunou, minitělocvičničku a sušárnu.
Hned po příjezdu jsme se vrhli na vaření a představili našemu Belgickému kamarádovi knedlíky. Byl nadšen a říkal, že mu chutná tento "bread".
Den třetí - úterý.
Naplánované jsme měly dva tréninky na mapách nedaleko našeho domečku na oficiální tréninkové mapě od mistrovství světa. Vařili jsme v poledne i večer. Po večeři pak Pally s Fabienem vyrazili na nejbližší letiště - do Aarhusu. Sem přiletěli 2 švédští účastníci našeho kempu. Zpět dorazili až v noci takže jsme se s Isakem a Bjoernem přivítali až ráno. Oba kluci jsou přímo ze Sodertalje a oba pracují ve Scanii.
Den čtvrtý - středa.
Dopoledne jsme si odpočinuli od tréninku a vyrazili jsme do města. Chtěli jsme se hlavně dostat na internet a taky do obchodu, abychom dokoupili jídlo pro další 2 strávníky. Sněhová vánice, která pak nastala nás ihned odradila od nějakého bližšího a delšího poznávání Slikeborgu. Odpoledne jsme vyrazili ještě 100 km na sever, kde se nezávisle na nás soustředila švýcarská reprezentace. Ta pořádala tréninkový závod pro všechny zájemce. Bylo velmi pěkné být na tréninku s několikanásobnou mistryní světa a dalšími velmi úspěšnými světovými běžci. Škoda jen, že les byl nedávno postižen vichřicí, takže na spoustě míst byly popadané stromy a část prostoru byla úplně vykácená.
Z tréninku domů jsme se vrátili až za tmy. Po večeři jsme si dali saunu a šli spát.
Den pátý - čtvrtek
Na mapě 10 km od naší základny se konal druhý tréninkový závod Švýcarů. Tentokrát byl les bez problému a mohli jsme si tak vychutnat kvalitní trénink ve velmi pěkném lese.
Odpoledne jsme si dali proběhnutí ve dvojicích. Veškerý čas mezi tréninky, jídlem a večer jsme trávili buď hraním hry Orientační běh na Izákově počítači, hraním stolního fotbálku u nás v pokoji, pročítáním časopisů a prohlížením starých map a zajímavých postupů, řešením fotosoutěže v jednom z časopisů, sledováním DVD se sestřihy ze světových pohárů či jiných akcí a nebo v sauně.
Den šestý - pátek
Náš čas v Silkeborgu se nachýlil ke konci a my jsme vyrazili znovu na cestu. Jeli jsme na východ na pobřeží do města Aarhus, kde jsme si v místním parku a zároveň botanické zahradě zaběhli velice pěkný trénink. Aarhus je centrem Mistrovství světa, které se bude konat v létě a jedna z disciplin se bude konat právě zde. Po doběhnutí jsme vyrazili směr přístav a nalodili se na trajekt do Oddenu, což je město na nejzápadněiším cípečku Sjeallandu. Loď byla nezvykle rychlá, takže vzdálenost 70 km jsme ujeli za hodinku. Pak jsme ještě museli jet 2 hodiny autem než jsme dorazili do Fredensborgu, kde jsme měli od oddílu zajištěné ubytování při závodech. Po okouknutí situace jsme vyrazili na nákup. Udělali jsme večeři a unavení jsme zalehli.
Den sedmý - sobota
Asi 20 km od našeho ubytování se konal první závod Spring cupu - klasická trať. Pally a já jsme kvůli nulovým bodům ve světovém rankingu nemohli startovat v nejlepší kategorii a museli jsme se spokojit s Elitou 2. Ostatní naši borci startovali v nejnabitější Elitě 1. Přímo na tyto závody přijela výprava ze Sodertalje a ostatní zahraniční borci se taktéž připojili ke svému týmu. Takže nás tam nakonec bylo 14 chlapů, 1 junior, 3 ženské a 3 šéfové (12, Švédů, 5 Čechů, 1 Belgičan, 1+2 Švýcaři/ky, 1 Francouzka).
Trať naší kategorie, byla dlouhá 12,7 km (o půl km kratší než "jednička"). Já jsem to zvládl za 68 minut, což mi nakonec stačilo na 16. místo (v naší kategorii nás bylo 200, stejně jako v Elitě 1). Závod byl ale hodně ovlivněn sněhem, takže na zadní startovní pozici se dalo hodně vydělat. Já jsem byl nakonec spokojen, i když jsem udělal několik chyb a myslím, že jsem to mohl jít i o 3 minuty líp.
Den osmý - neděle
V programu Spring cupu jsou na neděli vždy naplánovány štafety. Stejně tak to bylo letos a jako vždy se běžely netradičně štafety 4 členné. Šéf Sodertalje přihlašoval štafety pozdě, a tak mu organizátoři nedovolili přihlásit 4 týmy ale jen 3. Proto jsme Pally, švédský junior Niklas a já nemohli běžet štafetu. Naštěstí na Spring cup přijelo velké množství Čechů a mezi nimi i výprava našeho brněnského oddílu SK Žabovřesky. Vytvořili jsme tedy český oddílový tým.
Já jsem měl roli rozbíhače a postavil jsem se na start společně s dalšími 160 prvními úseky. Naštěstí se startovní čísla udělují podle loňských výsledků, takže jsem startoval s číslem 15 z první řady. Vyhnul jsem se tak kolizím uprostřed běžícího balíku. Ze svého úseku jsem se vrátil po 65 minutách na 40. místě, což samo o sobě nevypadá dobře. Ale ztráta na vedoucího závodníka byla jen 80 vteřin. Předal jsem Liborovi, našemu trenérovi a sledoval jsem dál závod v areálu a z rozhlasu jsem poslouchal mezičasy z lesa. Libor běžel velice dobře, takže po druhém úseku jsme byli na neuvěřitelném desátém místě, hned za francouzskou reprezentací a špičkovými skandinávskými velkokluby. Díky tomuto výsledku mohl náš poslední úsek startovat s GPSkou na zádech. Malá krabička na popruhu na závodníkových zádech vydává přibližně každých 20 vteřin signál, který je přijímán v cíli a aktuální poloha závodníka je promítána na zvětšenou mapu v cílovém areálu. Závodníci již doběhlí pak můžou sledovat, jak je na tom jejich kolega, můžou sledovat jeho náskok, případně ztrátu, zda něco hledá, či jde bez problému a tak dále. My jsme se stali prvním českým klubem, který si vysloužil tuto "čest".
Na třetí a čtvrtý úsek však byla nasazena všechna světová esa, takže po dalším úseku jsme se posunuli na 20. a nakonec jsme skončili na 43. místě.
Poslední okamžiky závodu byly provázeny sněhovou vánicí, takže pořadatelé byli nuceni zrušit vyhlášení a slavnostní ceremoniál, takže po doběhnutí Pallyho - 4. úsek se posádka našeho automobilu sešla a vyrazili jsme na cestu domů. Cestou do přístavu (asi 200km) jsme bavili sms zprávami kamarádů, kteří sledovali Pallyho výkon online na internetu. Trajektem z Gedseru do německého Rostocku jsme jeli asi dvě hodiny společně asi s necelou stovkou ostatních českých orienťáků. Německo jsme projeli celé od severu k jihu celkem bez problémů a těsně za hranicemi jsme se přehoupli do osmého dne
Osmý den - pondělí
Ve 3 hodiny ráno přijíždíme do Brna. Město je prázdné a oproti Dánsku je tu i v noci výrazně tepleji. Kolem 3.20 vysprchovaný ulehám do postele a znaven usínám.
….. pondělí, úterý a středu pak trávím ve škola, dohodnul jsem si zadání bakalářské práce (Obnova a tvorba map pro orientační běh v mobilním prostředí), ve čtvrtek pak vyrážím se svým spolubydlícím Osvaldem, Pallym a ještě jedním orienťákem na soustředění do Doks. Cestou se ještě stavujeme v Praze, kde podstupujeme funkční vyšetření na běhátku (probíhá to tak, že člověk běží na běžícím pásu s trubkou v puse a kolíkem na nose. Přítomní doktoři měří tep, tlak krve, množství spotřebovaného vzduchu a tak dále a počítač pak vypočítá objem plic, vitální kapacitu plic závodníka a další zajímavé údaje…
Při navazující cestě do Doks pak přejíždíme hrozivě vypadající Vltavu i Labe. Jak asi vypadá Dyje u Jaroslavic?
…. Můj další plán vypadá teď asi takto. V neděli návrat ze soustředění do Brna. V úterý odlet na tréninkový kemp do Švédska, v pondělí zpátky. Týden pak pobýt v ČR a dalších 14 dní pak znovu ve Švédsku zakončené největším štafetovým závodem na světě. Návrat 1.5.
Z.